Jesenicko, pohrobek Frývaldovska

Poslouchej!

Slyším…
Ozvěny věcí, které požírá zapomnění,
ozvěny prastarých hvozdů a života osadníků,
který upoceně zaplesá, když kus pole vyrve z pralesa.
Pokorný nářek a chudou svobodu,
hořící hranice - přiložte čarodějnice!
Velkého člověka bez velkých slov.

Ticho.
Krása.
Pokoj v domě přírody.
Cítím Boha, Krista - hle je ze mne
Panteista!

Jesenicko, kraj vody, kamenů a stromů,
má mě ve své moci
ne, nechce se domů,
poprvé v životě chápu genia loci.

---