Moje kočka Lisa 3

 "LISO!" zařvala jsem. Vyletěla jsem z pokoje a v ruce jsem držela oranžové zbytky vlny. Naši se na mě podívali a Lisa, která ležela na opěradle na křesle, ne mě ospale mžourala oči.

 "Co se děje?" zeptal se táta, i když tušil co se asi stalo.

 "Ta potvora mi roztrhala všechny bambule! Pojď sem ty potvoro!" vzala jsem jí a odnášela jí do pokoje. Aby jste rozumněli, ty bambule jsem dělala měsíc a byla toho celá bedna. Měsíční práce a naše kočka to zvládla rozdrbat za pět vteřin. Posadila jsem kočku na postel a dala jí před čumák zbytky.

 "Co mi k tomu řekneš?" sykla jsem. Lisa se jen uvelebila a přičichla si k vlně. "Nevíš NÁHODOU čí je to práce?" pokračovala jsem.

 "Nepřeháníš to trochu?" odvrátila hlavu.

 "Cože? To, že mluvíš ještě neznamen, že..." nedopověděla jsem. Zase se na mě podívala těma zlatýma očima. "To už je jedno." posadila jsem se vedle ní a drbala jí na hlavě. Vděčně se mi otírala o ruku a hlasitě předla.

 "Nezapomeň, že jsi to byla ty, kdo se chtěl naučit mluvit kočičím jazykem. Já jen okoukávám vaše zvyky. Občas mám sice binec v gestech, ale je celkem legrace z vás potom dělat šašky." olízla mi ruku. Ano, byla to pravda. Tolik jsem toužila proniknout do světa koček, že jsem se učila i všech sto tónů mňoukání. Lisa byla úžasná učitelka. Její první slovo, které jsem se naučila bylo "Jídlo!". Často jsem jí i já vysvětlovala význam slov a připadala jsem si jako blázen. Občas si říkám, jestli opravdu mluvím s kočkou nebo bych měla navštívit cvokaře. Ovšem, telepatie se u Lisi osvědčila. Loni v zimě chtěla jít pod deku, tak jsem se odkryla, aby si ke mě lehla. Co myslíte, že udělala? Přemýšlela o pár věcech a neustále se dívala jinam. Tehdy jsem jí v duchu, přiznávám trocu sprostě, začala nadávat. Vrhla na mě tak vražedný pohled, že jsem se bála i usnout.

 Co se týče gest, máme v nich bordel obě. Jedna myslí jedno (práce) a druhá myslí na druhé (Lisin případ - jídlo).

 "Začínáš být drzá, kóčo. Od koho to máš?" zavrtěla jsem hlavou.

 "No od koho asi!" pohlédla na mě. "A víš co? Mám hlad!" seskočila z postele a dlouze se protáhla. Zaúpěla jsem a padla na záda. Od té doby, co jí veterinář vykastroval, má v hlavě jen a jen jídlo. Lisa zamňoukala. Usmála jsem se a pomyslela jsem si, že je nádherné ignorovat. To jsem ale nepočítala s Lisinou tvrdohlavou palicí, kterou asi odkoukala ode mě! Vzdala jsem to. Obě jsme šl k misce a dlouho jsme se hádly o tom, že tam má jídlo. Neznáte to náhodou? V takové chvíli mám vždycky chuť jí odstřelit na Mars. Řešení vlastně ani neexistuje. Buď odejdu nebo mě máma zavolá k (ne)odkladné záležitosti.

 Jednou táta narazil na internetovou adresu o kočkách a vytiskl mi Návod na kočku. Přečetla jsem ho Lise mezi výbuchy smíchy.

 "Ten člověk co to psal je vůl!" sklopila uši dozadu. "Ty máš na kočky jiný názor, ne? Pořád mluvíš o Bastet a o Egyptě... Napiš tam něco!"

 "A dostanu stížnost, co? Jedině vtipné články vedou, Lisinko!" pohladila jsem jí po hlavince. Ten článek vám tady nechávám:

Koupání kočky jako bojové umění

Další z perel pojednávajících o často humorném soužití člověka a kočky, jež nám dorazila do redakční pošty. Uvažujete o vykoupání své kočky? Potom čtěte pozorně dál:

Někteří lidé říkají, že se kočky nemusejí nikdy koupat. Že se samy olížou do čista. Že mají ve slinách jakýsi speciální enzym, který na kočku působí jako nový Cillit - rozpustí špínu a odstraní ji z kožíšku. Po většinu svého života jsem tomuto folklóru věřil. Stejně jako ostatní lidé, kteří něčemu slepě věří, jsem byl ochoten ignorovat všechna fakta, která svědčila o opaku - pach kočičiny v koutech garáže a špinavé skvrny lpící na koberci u krbu. Přijde však čas, kdy se člověk musí podívat skutečnosti tváří v tvář a přiznat si: "Tahle kočka smrdí jako latrína v cikánském táboře za parného letního odpoledne." Nastane-li takový čas u vás doma, tak jak se to stalo v mém případě, měl bych pro vás několik dobře míněných rad. Vezměte je v úvahu než chytíte kočku pod paži a zamíříte k vaně:

1. Mějte na paměti, že ačkoli pro kočku mluví rychlost a naprostá neúcta k lidskému životu, vaší výhodou je síla. Znásobte tuto sílu vhodným výběrem bojiště.
2. Nepokoušejte se ji koupat na otevřeném prostranství, kde vás snadno donutí, abyste ji pronásledoval. Zvolte si velmi malou koupelnu. Měří-li vaše koupelna více než půl metru čtverečního, je nejlepší vlézt do vany i s kočkou a zavřít posouvací přepážku, jako kdybyste se chtěl sprchovat. (Obyčejná igelitová plenta nestačí. Průměrná kočka nadělá i ze tří vrstev pogumovaného plátna cáry rychleji, než politik změní svou stranickou příslušnost.)
3. Vězte, že kočka má drápy a nebude váhat odstranit vám z těla všechnu kůži. Vaší výhodou zde je chytrost, díky které víte, jak se obléci tak, abyste byli maximálně chráněni. Doporučuji kombinézu z plachtoviny zastrčenou do montérských holínek nad kolena, rukavice z ocelového pletiva, vojenskou helmu, hokejovou masku a neprůstřelnou vestu s dlouhými rukávy.
4. Připravte si všechno předem. Až vám kočka začne prokutávat díru do neprůstřelné vesty, nebudete mít čas zaskočit si pro osušku. Napusťte předem vodu. Ujistěte se, že láhev s kočičím šamponem se nalézá za přepážkou uvnitř prostoru vany. Vyzkoušejte si, že dosáhnete na osušku, i když ležíte na zádech ve vaně.
5. Využijte momentu překvapení. Pochovejte nenuceně kočku, jako byste ji chtěli odnést k misce s večeří. (Vašeho podivného vzezření si kočka obvykle nevšimne, kočky se zpravidla o módu vůbec nezajímají. Pokud by to přece jenom zaregistrovala, klidně ji vysvětlete, že jste se nechali najmout na laické testování výrobků firmy Adidas.)
6. Jakmile jste jednou v koupelně, je pro přežití klíčovou otázkou rychlost. Jediným pohybem zabouchněte koupelnové dveře, vnikněte do vany, zavřete přepážku, ponořte kočku do vany a postříkejte ji šampónem. Tím začalo nejdivočejších 45 sekund ve vašem životě. Poznámka: Kočka nemá držadlo.

   

7. Přidává se skutečnost, že kočičí kožich je teď plný pěny, což problém zásadně zkomplikovalo. Nepředpokládejte, že kočku udržíte na jeden zátah déle než dvě nebo tři vteřiny. Když se vám to na chvilku podaří, nezapomeňte použít další dávku šamponu a splašeně ji drhnout. Po chvilce se vám vyškubne a spadne zpátky do vody, čímž se opláchne. (Národní rekord v koupání kočky jsou tři dávky pěny, neočekávejte proto příliš mnoho.)
8. Potom je nutno kočku usušit. Začátečníci v koupání koček vždy předpokládají, že tato fáze bude nejobtížnější, protože na tomto místě jsou lidé již unaveni a kočky dospěly k pevnému odhodlání nedat se. Ve skutečnosti je proti tomu, co jste již absolvovali, osušení jednoduché. V tomto stadiu totiž kočka pevně visí na vaší pravé noze. Vytáhnete prostě špunt z vany, sáhnete po ručníku a čekáte. (Výjimečně se ovšem kočka může vyšplhat na vaši helmu. V takovém případě je nejlepší setřást ji a přesvědčit ji, aby zase zaťala drápky v oblasti vaší nohy.) Až voda z vany odteče, sáhnete prostě s osuškou dolů a kočku vysušíte. Po několika dnech se kočka uklidní natolik, že ji budete moci z nohy sundat. Asi tři týdny s vámi potom nebude mluvit a většinu času stráví otočena k vám zády. Může se u ní vyvinout i psychóza a její pohled bude připomínat pohled sádrové sošky. Budete asi předpokládat, že se na vás zlobí. Obvykle tomu tak není. Zpravidla jenom přemýšlí, jak příště prolomit vaši obranu a přivodit vám smrtelné zranění, až se rozhodnete ji zase vykoupat. Přinejmenším však teď smrdí podstatně méně.