Zatímco jsi spal

Bylo teprve deset a ty jsi usnul, protože jsi z práce přišel strašlivě utahaný.

Když jsi mi odpoledne volal, že se trochu zdržíš, a ptal ses mě, jestli se nezlobím, řekla jsem, že ne. Ale pak jsem dlouho brečela. Po kolikáté už to nebudou ty pravé Vánoce? Já vím, musíš vydělávat a tvoje firma tě potřebuje, ale… já také. Často jezdíš na dlouhé služební cesty, vracíš se pozdě a skoro nikdy nemáš chuť na milování. Myslíš si, že jsem si zvykla? Ne, jenom to zkouším překousnout. Ale nejde to. Už takhle nemůžu dál! Slyšíš? Nechci trávit Vánoce sama. Co Vánoce? Nechci být tak často sama.

Ano jsem ti vděčná, dokázal ses o mě skvěle postarat, když jsem to potřebovala. Zajistil jsi mi ubytování a kdyby bylo třeba, také bys mě zaměstnal. Ale já chci víc! Chci tebe!

Nechce se mi spát! Vždyť na tento večer jsem se tolik těšila. Doufala jsem, že přijdeš brzy domů, asi tak ve dvě nebo ve tři odpoledne. Připravila jsem ti oběd, ale. Měl jsi důležitou pracovní schůzku. Večer jsem s tebou chtěla zdobit vánoční stromeček, vždyť víš, jak mě to baví, ale ty jsi byl moc utahaný. Než jsi usnul, slíbil jsi mi, že mi s tím zítra pomůžeš. Ale víš co? Ozdobím ho sama, protože na štědrý den už by měl být ozdobený.

Naposledy se na tebe podívám a pak jdu do kuchyně a zavřu za sebou dveře. Dnes by tě možná hluk nevzbudil, ale kdo ví?

Na stůl si přinesu všechny ozdoby a z našeho zelenáče se snažím udělat fešáka. Po hodině usilovné práce si své dílo prohlížím a musím uznat, že to vůbec není špatné. Snad se ti taky bude líbit, až se probudíš.

Pod stromeček nachystám několik úhledně zabalených dárků. Jeden ti položím na noční stole a před odchodem ti dám pusu na čumáček. Vyrazím si tento den užít. Přítelkyně ze střední školy mi totiž nabídla, že bych mohla přijít na ples, který pořádá. Kdybys měl čas a chuť, mohli jsme jít spolu, ale jinak jsem také zvána. A tak jdu. Sice sama, ale co se dá dělat.

Vlastně to není až tak úplně ples, je to spíš párty. A když tam přicházím, všichni se už baví, ale pozornosti neuniknu. Všimne si mě, sotva udělám pár kroků a už se omlouvá přátelům a bere mě stranou. Rychle se vyptává, kde mám manžela, a pak mi slibuje, že se mi tu bude líbit. V to také doufám.

Na jejích večírcích se nesedí, a tak se jdu podívat ke švédskému stolu. Na talířek si pokládám několik druhů lákavě vyhlížejících chlebíčků. Když se rozhlížím, kam bych si mohla stoupnout, abych pokud možno co nejméně překážela párům, které mají v úmyslu jít tancovat, všimnu si elegantně oděného muže stojícího v rohu, opírá se o zeď a dívá se na mě. Když zjistí, že jsem si ho všimla, mávne mi a jde ke mně. Usilovně si snažím vzpomenout, jestli ho znám a odkud.

„Ahoj. Líbí se ti tady?“

„Ahoj. Ještě nevím, jsem tu teprve krátce. Promiň, nemůžu si vzpomenout – my se známe?“

Odpoví mi přátelským úsměvem. „Ano, pokud vím, chodila jsi se mnou na hodiny matematiky na vysoké.“

„Aha,“ tvářím se jako bych si vzpomněla, i když tomu tak není. Nebo že by to byl ten divný kluk s rovnátkama?

Chvíli si povídáme o všem možném a pak jdeme tancovat. Příliš se mi nelíbí s jakou samozřejmostí mi položil ruce na zadek. Také jsem mu to řekla. Byla jsem ráda, že je dal pryč. Večer příjemně utíkal a mně se ani nechtělo domů.

Ale ve dvě hodiny ráno jsem si řekla, že už by to chtělo,a tak jsem se šla rozloučit se svou hostitelkou. Když zjistila, že se chystám k odchodu, vzala si mě stranou a pošeptala mi, ať jsem opatrná, co říkám tomu krasavci, co jsem s ním trávila večer. Ještě mi něco chtěla říct, ale vtom k nám přišel. Rozloučila jsem se s ní a s ním také a chtěla jsem jít domů.

Donesl mi kabát a zeptal se, jestli mě může doprovodit. Nepřipadalo mi to nutné, ale když chtěl…

Cestou se mě asi dvakrát pokusil vzít za ruku, ale já ucukla. Před domem si klekl na kolena a vyznal mi lásku jako by byl básník. To tys nikdy neudělal, ale stejně… miluji tebe. Na rovinu jsem mu řekla, že to bylo krásné a že mi s ním bylo příjemně, ale že mám manžela. Řekl, že mu to nevadí, že mě má stejně rád, že se do mě zamiloval hned, jak jsem vstoupila dovnitř. Že jsem žena, o jaké snil. To všechno bylo krásné, ale… tím to skončilo. Řekla jsem mu, že můžeme být pouze přáteli. A tak jsme se také rozloučili. Mrzelo mě, že odcházel se svěšenou hlavou, vypadal tolik nešťastný.

Ale sotva jsem přišla domů, smutek ze mě spadl. Převlékla jsem se do noční košilky a lehla si k tobě. Tvoje vůně mě uklidnila a já vzpomínala, jak jsme se seznámili.

Probudilo mě mírné zvonění a na rtech jsem ucítila něco vlhkého. Rozevřela jsem ústa a přijala namočenou sušenku.

„Dobré ráno, miláčku,“ probral mě úplně tvůj něžný hlas. „Dnes je Štědrý den,“ začal sis zpívat a já se musela pousmát. Otevřela jsem oči a dívala se do tváře toho nejlepšího manžela všech dob, seznámení v noci mi připadalo jako sen, trochu smutný sen.

Na nočním stolku jsem měla snídani a na tvém ležel rozbalený zápisník, který jsem ti tam včera položila.

„Tak pojď, honem, vstávej! Představ si, už u nás byl Ježíšek.“ Tvému nadšení a spěchu jsem se musela smát. Včera jsi spal jako zabitý a teď máš elánu za deset.

Ale tvoje nálada byla nakažlivá. Brzy jsem přestala litovat, že máme „Štědrý den“ 25. prosince  plně si užívala vánoční atmosféru. Dárky se mi moc líbily a ty ses mi také zdál spokojený. Na zbytek vánočních svátků jsi nechal práci prací a odjeli jsme spolu do Alp lyžovat, ten pobyt byl jeden z Ježíškových dárků.

Doufám, že příští rok spolu budeme i na ten opravdový Štědrý den.

Když jsi poprvé šel zase do práce, přinesl jsi domů noviny. Na titulní stránce byl článek o sebevrahovi, který si na Štědrý den podřezal žíly kvůli nešťastné lásce, byl to velmi citlivý kluk, kterého na Vánoce pustili z psychiatrické léčebny domů. Byl to ten kluk, se kterým jsem byla ten večer, kdy jsi spal.