Prekérní situace světlemodré propisky

"Za sedmero horamy ..." No to si děláš srandu! Horamy s Y?! To mě teda fakt nenuť psát! Vždyť i já vím, že horami v 7.pádě se píše s i. Tak to je úděl nás, propisek. Když si nás vezme do ruky takový hlavoun jako je tenhle? už se těším zpátky k té své. Nejradši bych napsala nějaký zákon o soukromém vlastnictví propisek. Nemůžeš si vzít tužku? A to jste ještě nečetli, co se mi stalo minulé úterý.

Lukáš, no ten v poslední lavici, si doma zapomněl Zelenou reklamní kolegyni i s celým penálem. Je to celkem sympatická, štíhlá propiska. On Lukáš je, podle mé majitelky, taky sympaťák. Prostě minulé úterý si doma zapomněl penál a protože je to sympaťák, ta moje mu půjčila mě. Jsem totiž ze všech nejkrásnější! Mám světlemodrou barvu, krásnou tmavou gumičku a sexy tuhu a ještě nádherný ... no, dost chválení. Abych se dostala k věci.

Začala hodina. Dějepis. To je většinou nuda. Ta moje si se mnou obvykle kreslí kytičky po sešitě a někdy i po lavici. Mimochodem, to dost bolí. Jenže, jak jsem brzy zjistila, Lukáš si asi nerad kreslí kytičky.

Dějepis byl opět nuda. Všichni nepřítomně čmárali po lavicích, civěli z okna, psali SMSky ... Ale Lukáš nedělal ani jedno z toho. Koukal pořád před sebe. Pak se podíval na mě a zase před sebe. Co tam vidí?! Mrknu se tam. Jé! Tam sedí přece Helča! Moje majitelka! Lukáš se zase podívá na mě. "Mám to udělat?" ptá se mě. Jé! Proč se mě ptáš? Co udělat? Tak to vyklop, třeba ti poradim. Vzal si sešit na dějepis a vytrhl papír. Pak mě vzal do ruky a prohlásil. "Tak teda jo. Přemluvila si mě." To si děláš srandu! Řekla jsem snad něco?? Doufám, že to pak nebude na mě! Vzal papír a začal psát: "Ahoj Helčo. Už dlouho se ti to snažím napsat. Mám tě rád a chtěl bych s tebou chodit. Nevim, jestli ..." Zvoní! To né! Pokládá mě a trhá papír. Proč?! Kdyby věděl, co si o něm Helča večer píše do deníčku? To by to určitě neroztrhal.

Teď mě nese za majitelkou. "Helčo," povídá "tady ti ji vracim. Dík. Chtěl jsem ti o hodině napsat, byla nuda, ale ta tvoje propiska mě přemluvila, tak nic." No to snad nemyslí vážně! To už trochu přeháníš, nezdá se ti?! Řekla jsem snad něco? Jak si tohle může dovolit k ubohé propisce. Vždyť já bych jim to tak přála!