Přelom

libovou držkou
pletu mázelnou cestu
s vědomím nabitého samce
rád pojím svou šalvěj
nikdy se neohlédnu
neb nejsem poslední spravedlivý
mizím jak stopy ve sněhu
leč drsní fotrové mne nenechávají na pokoji
chtějí mé všecko
já utíkám bystře a vtipně
nevím si rady
nejsem v sobě rád
raději si půjdu
s plesy zaplesat
srna co strunu mačká
zacílí nás v polokruhu
přeskočí se svit lůzy
zaparkují policejní vozy
v kanálu končí mnoho veršů
násáklé láskou ke globálním vepřům
jakmile mi bude docházet
že s nikým nemohu vycházet
bambitkou si žaludek zahojím
aniž se barvou oholím
ž i v o t j e k a š e b r a m b o r o v á
k a ž d ý z n á s s i s v o u z a v o l á
u s e k n o u s e n e b e š t í s y n o v é
v k o l t e c h u z a m č e n é s á h y s n o v é