Pokora

Co v pokoře člověk najde za víru?

Já už jsem, jak zmuchlaný list papíru.

Všechno  slévá se mi v jednotu

a přece šlapu si od zadu na botu.

Sto způsobů, jak přeskočit vlastní plot,

jež za roky je z velkých vod.

Daří se mi všechno míň než víc.

Pálím sama smutky u hranic

z vlastních vin a hříchů.

Pozoruji svoji pýchu,

jak úžasně se v mukách, v řevu kroutí.

Praská, jak tisíc leté proutí

spletené z přetvářek, lží a útěků,

kterých se drdžím od věků.

Odchází to všechno v tiché bolesti,

prošlé zastaralou pověstí,

jak nelze potkat Štěstí bez Hoře,

jenže člověk z toho může věru ochořet.

Tak přikládám si smolnicí ze slz vyplavených ven, 

ať všechno shoří a přemění se  v sen.

Způsob, jak změnit osud existuje snad,

ale komu pak  budume se  zpovídat?