Když řeknu miluji tě

Když řeknu: miluji tě

Miluji tě, můj nejdražší,

tato dvě slova však nestačí,

ten cit popisují příliš lehce.

Já… zaprodala jsem ti srdce.

Své srdce, mysl i duši svou

za kousek tvé mysli, hrou

vyměnila život svůj

za bezdeché zbožňování

bez záruky, že budeš můj.

Zbývá jen naděje a lhaní

do zrcadla vlastních očí

v hladině horského jezera,

když se pravda s jedem sloučí,

abych jí uvěřit nechtěla.

Má láska je propastí zrádnou,

já stojím na jejím okraji,

čekám, že přijdeš za mnou,

dnem i nocí doufám potají.

Láska je prý nesobecký cit,

jaká hloupá lež!

Vždyť pro koho mám žít,

pro koho zemřít než

pro tebe!

Zemi i nebe

zavrhnout do zapomnění,

v mé mysli pro ně místo není.

Vzdávám se všeho, i sebe,

jsem bezbranná jako dítě,

srdce mě v ohni zebe,

když říkám: miluji tě.