Neuronová odysea - 3.část

Cesta do hlubin vesmíru.

Hlavní otázka - jak se zde stokasticida objevila - zůstávala zatím bez odpovědi. Nedávno přišel Globální meteorologický ústav, který se do mezioborové komise pro vyšetřování stokasticidy také zapojil, se zajímavými zjištěními. Tento Ústav právě prováděl rozsáhlý srovnávací výzkum podnebí v několika oblastech atmosféry na zakázku Ministerstva pro klimatické plánování. Přístroje klimatosatelitů se vznášely v přesně vymezených souřadnicích troposféry a monitorovaly desítky referenčních ukazatelů. Vše probíralo podle předpokladů, sběr dat postupoval úspěšně. Vinou mechanické vady se jeden klimatosatelit dostal o několik kilometrů výše, než byla jeho určená poloha, a v 13.10 zaznamenal náhlé prudké zvýšení teploty o 1250 stupňů Celsia. Do několika sekund se teplota vzduchu opět srovnala. Tento údaj by patrně unikl pozornosti, protože by byl považován jen za další poruchu přístroje, který byl několikrát opravován kvůli závadnému navigačnímu systému. Na výzkumu pro ministerstvo však pracoval i meteorolog Byron, který byl zároveň členem zmíněné mezioborové komise.

Byron měl za úkol, tak jako všichni ostatní členové komise, monitorovat jakékoliv zvláštní úkazy ve svém oboru. Byron proto sledoval všechny výzkumy velmi obezřetně a snažil se zachytit jakoukoliv podezřelou anomálii. Když ho revizní robot požádal o formální souhlas k opravě stroje, který se zase odchýlil od svých souřadnic a navíc ještě zaznamenal extrémní teplotu, Byron zpozorněl. Prostudoval si výsledky z výkumu a rozhodl se provést kontrolní měření.

A tak se zjistilo, že každý den v 13.10 dochází k chvilkovému prudkému oteplení právě ve výškách kolem cca 8,9 kilometrů nad zemí. Tedy jen pár desítek metrů pod umělým ochranným obalem Země, který filtroval sluneční zařízení a upravoval nežádoucí atmosférické vlivy. Hned samozřejmě vyvstalo podezření, že dochází k nějakému neznámému narušování ochranného obalu. Organizace pro troposférický filtr Země však nezaznamenala žádné informace o porušení ochranného obalu. Následně provedli astrofyzikové z Kosmického úřadu také kontrolu ochranného filtru proti meteorům, mimozemským útokům a jiným kosmickým vlivům na hranici atmosféry. Tento druhý umělý filtr Země také nejevil žádné známky narušení. Myšlenka průniku cizích těles skrze ochranné zemské obaly tak byla tedy téměř vyloučena.

Ron se nechal komplikovaným výkladem strhnout a na chvíli přestal myslet na svoji Peg. Řešení složitých problémů bylo vždycky jeho hobby, od dětství luštil logické hádanky, hltal vědecké časopisy a přemýšlel, kudy by se mohly ubírat nové výzkumy. Často si z nudy sám vymýšlel komplikované problémy, a pak se je s chutí řešil a většinou i úspěšně vyřešil. Proto také dělal svoji práci.
A teď před ním stál další velký problém, problém, jak zachránit svoji ženu. Problém ze všech problémů největší. Během výkladu se mu v mysli vynořovala a zas mizela jedna hypotéza za druhou, podle toho, co zrovna prezentace představovala. Mizerná stokasticida, mizerný svět, vztekal se teď v duchu. Ale to vše musí mít nějakou příčinu. Musí. A já ji najdu, neboj se Pegi, já ji najdu a zase bude všechno jako dřív. A pak se Ron opět ponořil do prezentace. Výklad o ochranných obalech skončil a na obrazovce se objevil záznam z konference nanobiologů.

---