Jeskyně stínů

Jeskyně stínů

Platonova hypotéza o našem bytí v jeskyni stínů je z nejstarších filozofických omšelostí. Je  metafyzická a postrádá zdůvodnění gnozeologické úlohy smyslů. Přesto může posloužit jako výstižné podobenství o informačním údělu občana, jako objektu  politické informace v této zemi.

Žijeme v takové jeskyni. To, co se děje v politice, která je vlastně rejděním horních  několika tisíc, se velmi zkresleně a neúplně odráží na stěnách této naší špeluňky. Vyplývá z toho, že se nikdy nedovíme (ani tam, kde je dovolávání se demokracie každodenním rituálem), jak to nebo ono  bylo a je ve skutečnosti a v úplnosti, protože pravda o těch dějích je pro majitele  moci ve státě  nesdělitelná a  nebezpečná. Opět jsem si  to ověřil dnes 16. ledna 2006, když premiér předčítal politický epilog letitého obraceče svrchníků Michala Krause. 

Když v první fázi tohoto, ve svém komplexu skandálního děje, byl Kraus svými spolupodílníky na moci v zákonodarných sborech a v jeho straně udržován na  politickém živu, namáhal jsem se urážlivou nesmyslnost  takového počínání pochopit. Muže, jenž je prototypem podvraťáka a osvědčuje svou dlouholetou amorální obratnost v pobyvání u krmelce,  je lepší kvůli vlastní pověsti vždy držet od těla. Zprvu jsem si říkal, že ten letitý vrtichvost si opět zorganizoval své komplice, především židovskou lobby, a propluje i těmito peřejemi.  Tento předpoklad potvrzovalo i odhodlání ČSSD zachovat Krause v  ČSSD i za tu cenu, že udělila svůj absolutní trest - odstranění z nejvyšší politiky - jednomu z Krausových kritiků mezi poslanci ČSSD

Po dvou nebo třech dnech došlo k naprostému obratu. Kraus se teátrálně  poroučel  a Paroubek to dal za něj tisku a občanskému podhradí lítostivě na srozuměnou. Občan se na to dívá a ví, že mu zůstávají mezihry těchto dějů, probíhající na mocensko - politickém Olympu, nepřístupné. Na stěně jeho jeskyňky jsou k vidění jen pablesky kuloárovych  politických her, konajících se nahoře. Nikdy se celou pravdu nedoví, ta pro něj není určená. Pohyby tam na vrcholu jsou hrou velmistrů kamufláží a podvodníků typu - Paroubka, Sobotky, Zaorálka, Škromacha a z povzdálí i Zemana a dalších, jakož i těch z jiných politických stran. Všech, kteří tam nejsou z naší vůle, protože nejdůležitější "volby" - ty v politických stranách - už dávno nejsou volbami, ale aktem vnitrostranických neurvalých soubojů bez pravidel, na něž občan nemá nejmenší vliv.