Polštářek od Paní draků - sklep bez krys

 Colette, osmnáctiletá zrzavá dívka se zelenýma očima, se trucovitě dívala z okna a pozorovala krajinu, kterou s rodiči projížděla. Měla na své rodiče vztek. Odstěhovat se z města rovnou na vesnici pro ni bylo zděšené zjištění. Bahno, zima, žádná elektřina a nákupní středisko několik kilometrů daleko. Nepomohlo trucování, ječení a ani třískání dveřma. Otec se na ni přes rameno podíval.

 "Colette, bude se ti tam líbit."

 "Fakt? Zničím si boty a moje oblečení od Piera! A jediná zábava? Knihy!" vyplivla to slovo. Matka sešlápla plyn.

 "Milá holčičko, pokud si myslíš, že život je jen velký mejdan a nákupy v Paříži, tak to se mýlíš!" sykla.

 "Já si to nemyslím!" odsekla. "A proč vlastně jedeme do té České republiky? Už podle zpráv je tam odporně!"

 "Otec tam dostane vyšší plat a ty budeš umět nový jazyk."

 "No skvělý! Ví vůbec, co je to DVD?"

 "V některých domácnostech mají dvě a dokonce i domácí kino." odpověděl klidně otec. Colette obrátila oči v sloup a popadla katalog. Po chvíli jí ale přemohl spánek a když otevřela oči, byli na místě. Vysoký třípatrový dům se nad ní tyčil, jako by jí dával najevo, že je pouhý mraveneček, oproti němu. Vystoupila a znechuceně se podívala dolů. Stála v bahnité louži. Popadl jí vztek, sevřela rty a pořádně třískla dveřmi od auta.

 "Colette!"

 "Co!" vyštěkla. Matka si jen povzdychla a popadla krabici z kufru auta. Colette nesla jen malý růžový kufřík. Pohlédla na otce, který měl dvě krabice poskládané na sobě. Matka odemkla dveře a spokojeně vstoupila. Colette si vzpomněla, jak jí kamarádky říkaly o zvyku vstoupení do domu.

 "Vstoupit pravou nohou, pitomý zvyk." zašklebila se, ale přece jenom překročila práh pravou nohou. Všechno v domě už bylo rozestavěné a vkusně vyzdobené.

 Colette zděšeně hleděla do třídy, kde byli její noví spolužáci. Kluci si ukazovali bicepsy, několik holek sedělo v lavici a učily se látku a zbytek holek flirtovaly s klukama.

 "Skvělý. Tady mám přečkat dva roky." řekla znechuceně.

 "Koukněte, číča!" vykřikl jeden kluk a ostatní se na Colette otočili. Holky si ji pohrdavě prohlíželi a majetnicky se dotýkaly kluků.

 "Ouf, barbie angličanka!" zakřenil se jiný kluk.

 "Sklapni, balení ti jde mizerně jako oblékání!" sykla Colette. Zbytek třídy uznale zabručel.

 "Cos to řekla?" postavil se kluk.

 "Ah, v tomhle zapadákově jsou nedoslýchavci? No dobrá, tak ještě jednou: Takový cucák jako ty by neměl u nás žádnou šanci si škrtnout i s tou nejošklivější holkou! Stoleté stařeny by radši sbíraly odpadky, než aby se s tebou setkaly!"

 "Tos přehnala!" šel k ní. Oči se mu zúžily zlostí. Colette klidně počkala dokud byl od ní asi metr, pak vytáhla podivný bílý míček a mrštila ho o podlahu. Míček explodoval a kouř se rozprostřel do okolí pěti metrů. Třída se vrhla do kouta, zatímco kluk měl potíže se vymotat z kouře, kvůli kterému nejen kašlal, ale začaly mu slzet oči.

 "Co se tu děje?!" ozval se hlas ode dveří. V nich stála vysoká žena s třídní knihou v ruce. "No ovšem, Adámek! Teď jsem vás nachytala! Ještě jeden průšvih a můžete se rozloučit s touto vysokou školou!" šla ke stolu.

 "Všichni do lavic! Máme tu novou žákyni z anglie, Colette Tavaresovou!" usmála se.

  Colette vyšla z domu do chladné noci, aby byla pryč od té češtiny, která jí obklopovala. Otec jí zakázal mezistátní hovory a přes Skype si také nemohla povídat, protože než se stačila svým kamarádkám svěřit o svém problému, vypadl proud. Kopla do kamínku.

 "Colette! Dávej pozor, jsou tam sklepy s krysami, otec jich pár zabil, ale přesto nechoď moc daleko!" ozval se nocí matky hlas.

 "Dobře!" zabručela. Pohlédla vzhůru a s úsměvem sledovala úplněk a okolní souhvězdí. Jedno zářilo více, než ostatní. Souhvězdí Draka. Vedle Colette cosi zašumělo. Rozsvítila baterku, kterou měla sebou a tiše vykřikla. V zemi byla čtvercová díra plná smetí a částí nábytku, mezi kerým se proháněly krysy. Colette zděšeně ustoupila dozadu, ale tam byl další sklep. Uklouzla jí noha a ona za hlasitého výkřiku spadla. Dopadla měkce, což jí překvapilo. Vzápětí se jí vybavily krysy ve vedlejším sklepě a vyskočila na nohy. Ze země sebrala baterku, kterou prohledávala sklep. Oddychla si, kdž žádnou krysu neviděla. Nabrala do plic vzduch aby zavolala o pomoc, ale její oči zavadily o něco lesklého. Šla blíž a spatřila na polštářku řetízek s přívěskem ve tvaru čtyř draků, červeného, modrého, zeleného a bílého. Byly spojeni konci křídel a ocasem se dotýkali čtverečku, na kterém bylo vyryto "PD". Podívala se na polštářek, na kterém řetízek ležel. Měl stejná písmena jako na řetízku. Colette obě věci vzala a chvíli je pozorovala. Náhle něco za ní zašustilo. Prudce se otočila a zamířila baterkou na místo, odkud bylo šustění slyšet. Místo očekávané krysy tam stál žebřík. Colette po něm rychle vylezla a běžela domů. Otec se jí chtěl zeptat kde byla, ale COlette vystřelila do svého pokoje, kde hodila polštářek a řetízek na postel a vlezla pod sprchu. Dlouho to trvalo, než se vydrhla, protože se jí zdálo, že špína a krysy na ní navždy ulpěly. Konečně vylezla ze spchy. Oblékla si noční košily a froté župan. Sedla si na okraj postele a vzala si do ruky řetízek. Chvíli ho zkoumala, prohlížela si šupinky draků, zářivé oči a malinké drápky. Nasadila si ho a zářivě se usmála. Cítila se lehce a problémy nebyly najednou tak důležité. Podívala se na polštářek a náhle si uvědomila, že může ne zrovna hezky vonět. Opatrně k němu přičichla. Překvapilo ji, že voní po levanduli a meduňce. Přitiskla si ho k obličeji a lehla si. Cítila, jak se její tělo uvolňuje a víčka jí těžknou...