Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

- ale né!

24. 01. 2006
3
0
1441
Autor
Kitias

není co dodat

Měla oči hluboké a zelené.

Skláněl jsem se nad ní a doufal,

doufal že poznám co je za nimi.

Nedala znát sebemenší nejistotu,

ani se nepohnula, jakoby snad ani nedýchala.

Přesto jsem věděl o čem přemýšlí:

mám povolit, můžu ho pustit k sobě, co se bude dít, shořím?

Na pohlazení nereagovala, snad zapomněla nebo nechtěla dát najevo víc než musela,

tušil jsem ale, že se něco děje, za tou plentou, za tajemnou hranicí,

nepropustnou i křehkou, že by ji lehký průvan dokázal rozpustit, rozehnat, zničit.

Toho se bála?

Že bych se dostal moc blízko?

Že by mě mohla mít ráda?

 

Nevím, nikdy víc jsem jí neviděl.


Simonides
24. 01. 2006
Dát tip
obsah bych ti pomalu cenzuroval :) ale to bych ti potom neměl dát za co t*

krempi
24. 01. 2006
Dát tip
no nadhera...dnes to akosi tu je na urovni...citam a citam a tez nemam co dodat... uplne sa vzivam do diela a to je to, co citatel tuzi aspisovatel tez T ajko tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru