S P Á Č 3 - TŘETÍ SVĚT

Něco trochu jiného se třemi různými konci. Vím, že se to nebude možná někomu líbit, ale já to napsat prostě chtěl!! Konec trilogie o spáčích!

Spáč 3 - Třetí svět Běžel jsem v louce po kotníky plné zajímavých fialových vonných květin. Podivné světlo prořezávalo tmu a svým modro zeleným zbarvením osvětlovalo obrysy ještě podivnější krajiny. To světlo hřálo, ale ne moc, vždyť byla tma. Cítil jsem se tak krásně a svobodně. Nevím proč, ale zastavil jsem se, zavřel oči a nadechl se té krásné vůně. Když jsem znovu otevřel oči tak jsem nedaleko před sebou viděl podivnou siluetu něčeho čemu bych asi řekl strom. Doběhl jsem k němu a lehl si pod něj. Opřel jsem si hlavu o ten hladký kmen, který vypadal jako, že je ze skla. Zavřel jsem oči a v ten moment jsem uslyšel takový slabý zvuk. Zvuk se blížil a připomínal mi hlas. Po chvíli jsem dokonce i rozeznal slova, která asi na mě někdo křičel. „Joshuo, Joshuo vstávej !“ Někdo volal mé jméno a přál si abych vstal, ale mě se tak nechtělo. Bylo mi tady tak nádherně. Hlas se blížil a já otevřel oči zrovna, když mi Jake vrazil facku. Protřepal jsem se a podíval se kolem sebe. Ležel jsem v nějaké posteli, na mně seděl můj kámoš Jake a mračil se. Jenom letmým pohledem jsem procestoval místností a zahlédl, jak se v jejím nejtmavším rohu choulí dívka se slzami stékajícími po tváři. Nebyla moc oblečena a když jsem se podíval na sebe ani já ne. „Si v pohodě ?“ zeptal se Jake. „Jo !“ ze mně vypadlo současně s výdechem. Vstal, napil se piva a odešel. S ním i ti, kteří čekali, jak to se mnou dopadne. Protřel jsem si oči a rychle se snažil vzpamatoval, co se to vlastně stalo. Noční můra? Nějak moc skutečná ne? Vzpomněl jsem si na tu holku v rohu. Asi jsem s ní něco měl a usnul. Byla vyděšená k smrti a já taky. Vstal jsem a oblékl si kalhoty. Přistoupil jsem k ní, ale ona se vytrhla, vzala do ruky svoje věci a zmizela za rohem na záchodě. Doufám, že měla pilulky, protože ať jsem se koukal jak jsem chtěl nenašel jsem kondom. Sebral jsem ze země svoje triko a v tem moment jsem to ucítil. Sakra co tohle má znamenat ? To triko vonělo po těch kytkách, který jsem cítil ve snu a to vrátilo celou noční můru z podvědomí do vědomí. Celou jsem si jí vybavil. Od začátku až do konce, včetně všech detailů. Pořádně jsem si prohlédl triko a našel na něm něco červeného. Rozmázl jsem to a díkybohu to byla jen rtěnka. Všechno jsem pochopil. Přičichl jsem k prostěradlu a ucítil tu samou vůni květin. Jasně, že to byla voňavka tý holky. Já pako. Došel jsem se do kuchyně opláchnout. Už jsem věděl, kde jsem. Dokonce jsem si i vzpomněl na tu holku a všechno kolem. Začalo to na diskotéce, která byla nic moc. Už Jakeovo návrh, že u něj bude pak párty mi zvedl náladu. Rozhodl jsem se dopít pivo a podívat se po nějaký kosti. Jasně tahle holka, co je teď v koupelně. Zašel jsem za ní pro taneček. Šli jsme ven, ona vytáhla barevnou krabičku a vyndala z ní…….extázi. Kopnul jsem jí do sebe a řekl jí o párty, kterou plánoval Jake u sebe doma. Od tý chvíle mám jen prostřihy. Jak tancujeme spolu u rádia. Jak se líbáme na gauči a pak jak s ní ležím v posteli. Pak okno. Opravdu velký. (prej ,si v pohodě?‘) Kouknul jsem se na hodiny. Bylo skoro pět a já pádil domu. Cestou jsem se smál sám sobě, že jsem uvěřil nějaký noční můře. Jasně, že to byla ta extoška s hlemýžděm. Došel jsem domu a dal si kafe. Nemělo cenu jít spát, v sedm chodím do práce. Těsně předtím než jsem odešel z domu jsem zaslechl pípání. Rychle jsem proto skočil do ložnice a vypnul budík, aby zbytečně nezvonil celý den. V práci byla nuda jako vždycky a tak jsem si po odchodu šéfa stačil schrupnout. Pořád jsem přemýšlel o tom snu a tý extošce. Přeci jenom jsem si jí vzal poprvé. Zalezl jsem si šaten a tam se na lavičku položil. Zavřel jsem oči a usnul. Ocitl jsem se na té samé louce plné fialových květin. Tentokrát bylo světlo. Ostré světlo, které přímo pálilo. Květiny byly podivně ztmavlé a nevoněly. Rozhodl jsem se jít podívat kolem. Louka byla dlouhá až se zdála být nekonečná. Tu a tam jsem prošel kolem blýskavého stromu a jen po něm přejel rukou. Byl tak hladký a tmavý. Šel jsem dál a dál až se v dáli objevil reliéf kopce. Rozeběhl jsem se tedy k němu. Stále jsem běžel až jsem ho vyběhl. Stál jsem na jeho vrcholu a díval se po té krásné krajině. Za tímto kopcem, opačným směrem než jsem přiběhl, byla v dálce jiná louka a za ní zase jiná. Bylo to jako barevné pole plné tulipánů v Holandsku. Ovšem za těmito poli bylo něco podivného. Něco tmavě černého co sem jakoby nepatřilo. Rozhodl jsem se tam běžet, ale cesta z kopce byla nerovná a já zakopl a.......spadl vedle lavičky. Otřepal jsem a vstal. Byl jsem v šatně, v práci. Zavřel jsem oči a sedl jsem si. (…,si v pohodě?‘) Obličej mi padl do dlaní. Sakra co je tohle? Pohlédl jsem na svou pravou ruku a viděl na špičce ukazováčku a prostředníčku tmavé fleky. Sakra co tohle má znamenat. Tentokrát jsem přeci neměl extázi?! Podíval jsem na hodinky a zjistil, že jsem spal asi deset minut. Ten sen byl tak skutečný a já ho prožíval tak dlouho. Tohle nebylo normální a úplně mně to rozhodilo. Ještě ten den jsem zavolal Stanleymu. On byl totiž doktor. Všechno jsem mu řekl a on mi řekl, abych za ním zašel do ordinace. Slíbil jsem, že tam zajdu hned ráno. Byl jsem hrozně unavený a ospalý. Stále mě to nutilo zavírat oči, dokonce i při jídle. Snažil jsem se nejít spát. Pil jsem kafe v posteli u televize. V moment když jsem odložil hrnek kávy na noční stolek to na mě padlo. Usnul jsem. Ocitl jsem se opět v té samé krajině. Otočil jsem se a té modrobíle prosvěcované tmě se mi vykreslil kopec. Ano byl to ten kopec, na kterém jsem zakopl. Opět jsem ucítil tu vůni květin. Vzpomněl jsem si, že jsem chtěl vidět, co to tmavého bylo v dáli tímto směrem. Běžel jsem, odpočíval a zase běžel. Bylo mi překrásně. Nedalo se to s ničím srovnat. S ničím co jsem za celý život zažil. Jako bych to tady miloval. Ano miloval jsem to tady. Lehl jsem si tentokrát do tmavě modrých květin a uslyšel podivný zvuk. Znělo to jako zpěv ptáka a já se těšil až ho zahlédnu. Blížilo se to až to bylo docela dost protivné. Bylo to takové pravidelné. V moment kdy už jsem to nemohl vydržet jsem vykřikl a.....probral se úplně odkopaný v propocené posteli. Podíval jsem se na pípajícího budíka a vypnul ho. Zvonil asi tři čtvrtě hodiny než jsem se probral. Vstal jsem a sedl si na kraj postele. Tohle není normální. Oblékl jsem si kalhoty, opláchl se a došel si pro ponožky. Navlékal jsem si je a zahlédl na svým nohou podivnou špínu. Na mé patě a palcovém polštářku byly tmavě modré fleky. To mi nahnalo dost strachu abych vypálil z baráku a letěl za svým kamarádem do nemocnice. „Čau Stanley !“ vešel jsem do jeho ordinace. „Ahoj Joshuo, už tu na tebe čekám. Posaď se, prosím.“ ukázal na židli před ním. „Řeknu ti popravdě, dlouho jsem přemýšlel o tom co jsi mi říkal a došel jsem k několika závěrům.“ naklonil jsem hlavu zvědavostí a poslouchal. „Ten první je droga. Musel jsi to čekat. Je to chemie a má nedozírné následky, zvlášť extáze. Aby jsme tuto možnost vyřadili, tak ti musím udělat několik testů, včetně testu krve. Další trochu nepříjemnou možností je psychická porucha.“ „To si jako myslíš, že jsem blázen ?“zeptal jsem se udiveně. „Ne, myslím, že dostáváš určité záchvaty - epilepsie! Je to nemoc, při které ztrácíš vědomí a dostáváš křeče. Tím by se dalo vysvětlit proč se probouzíš zpocený a odkopaný. Možná to všechno odstartovala ta extáze. To se dá, ale léčit a není to lepra.“ podotkl když uviděl můj pokřivený obličej. Znovu jsem se na něj podíval. Tušil jsem, že to nejhorší ještě přijde. Ta poslední možnost, která bývá nejhorší. Stanleymu sklesl obličej, vážně se na mě podíval a řekl „Tou poslední možností je, že se ti budeme muset podívat do hlavy. Můžeš mít totiž i nádor někde u spánkové části mozku.“ (,…v pohodě?‘) Nabralo to ihned jiný spád a ve mne neskutečně hrklo. Hlavou mi lítalo plno věcí. „Proto teď pojď se mnou a uděláme několik testů, které stačíme. Nelze dělat všechny najednou. Zítra přijdeš znovu a uděláme zbytek. Výsledky ti řeknu ihned.“ Ten den jsem se podrobil několika testům. Zjistil jsem, že nemám žádný obsah drogy v krvi ani nikde jinde, že netrpím epileptickými záchvaty. Důležitý byl zítřek. Na zítřek byl pro mě objednán rentgen mozku. Zítra se to vše rozhodne. Se strachem, který určitě vycítil i Stanley jsem šel domů. Přemýšlel jsem o tom, co kdybych měl ten nádor a zbývalo mi několik dní života, co bych dělal. Cestou jsem utratil všechny prachy, který jsem v peněžence. Koupil jsem si plno chlastu a hlavně dva kotle zmrzliny. Čokoládovou a vanilkovou. Miloval jsem jí a proto jsem ty čtyři kila ledové smetany sněd ještě ten večer. Usnul jsem jak dřevo v křesle před televizí. Ve snu jsem se opět vrátil do té krajiny. Běžel jsem dál a opět uviděl to tmavé v dálce. Když už jsem dostatečně blízko začal jsem rozeznávat obrysy. Obrovský tmavý strom stál nad něčím, co vypadalo jako bunkr. Bylo to půlkulaté a taky tmavé. Běžel jsem dál a doběhl před tu skrýš. Všude kolem ní byly podivné věci. Převážně tmavě modré a zrcadlové. Nechápal jsem k čemu jsou. Otočil jsem se a rozhodl si lehnout pod ten obrovský tmavý strom. Byl hodně unavený a proto jsem ihned usnul. To ráno zvonil budík dlouho.............hodně dlouho. KONEC ??? Pokud se Vám tento konec líbil a jste s ním smíření tak toto nejsou řádky pro Vás. Pokusil jsem se na jeden příběh, nedokončený příběh udělat konec. Takový konec, aby se líbil všem. Proto se všem nemůžu zavděčit koncem jedním a tak jsem jich napsal několik. Jak by tento příběh asi mohl dopadnout ??? Zajímává Vás to ??? Tak čtěte dál !!! Konec první : Nebezpečný ráj Probudil mne až hlas. Jakmile jsem otevřel oči ostré paprsky slunce se do nich vkrojily jako horký nůž do žlutobílého másla. Okamžitě jsem je opět zavřel jako reakci na ostré světlo. Protíral jsem si oči a pomalu vstával. Stále jsem netušil kdo mě to vzbudil. Polkl jsem a trochu si odkašlal, jako přípravu na to, že promluvím. „Co se děje ?“ promluvil jsem v sedě. „Už tu spíš asi dvě hodiny a my si máme hrát sami.“ Konečně jsem rozeznal hlas mé mladší sestry. Taky jsem konečně otevřel oči. Stála nade mnou a culila se jejím nevinným dětským úsměvem. Vstal jsem a protáhl se. Zjistil jsem, že jsem spal pod naším starým stromem, starým dobrým Nacirewierem, který udržuje chlad pod svým kmenem. Pomalu jsem si uvědomoval, že jsem měl hrozný sen, docela skutečný. Sice nereálný, ale skutečný. Asi budu muset přestat číst ty fantastické povídky o lidech. Sestra stále stála naproti mě a řekla. „Pojď si hrát na kervokianské bojovníky!“ Usmál jsem se a kývnul. Otočil jsem se a sjel prsty po tmavém kmenu stromu. Tmavě modrou barvu jsem pak nanesl na tváře. Ten den jsme si hráli do západu druhého slunce až jsem zcela zapomněl na ten hrozný sen. Konec druhý : Tee Vee Malý spratek Joe seděl v křesle a sledoval televizi. Pojídal při tom bezohledně chipsy. Nestaral se zda padají za křeslo, zda budou na koberci mu bylo jedno. On byl spratek a rváč. V jeho tmavě modrých očích bylo tolik zla, že by se dalo z nich čerpat po kanistrech. Jeho desetiletá pihatá tvářička byla všude poseta malými jizvami. V televizi běžel nějaký film. Příběh se zrovna odehrával na diskotéce, kde si jeden mladík vzal poprvé drogu. Joe se usmál až byl vidět jeho vyražený zub. Ten měl vyražený od Marilyna Guntera. O rok staršího rváče od nich ze školy. Bylo to asi před čtrnácti dny kdy mu to Joe nandal na hřišti. Joe se s ním pustil do rvačky aniž by tušil, že Marilyn nosí prstýnek s lebkou. Ten byl pro jeho zub osudným. Bohužel následující rána od Joeho byla zase osudná pro Marilyna. Ten se svalil na zem a chytil se za tvář. Joe se jen zasmál a vyplivl na něj svůj zlomený zub se kterým si do tohoto momentu pohrával v puse. To už je ale dávno zapomenuto a Joe se teď směje ještě víc tomu klukovi v televizi. Ten netušil co dokáže extáze a vzal si jí. Snědl ještě několik brambůrek a dopil kolu. Skočil si ihned do kuchyně pro druhou, protože příběh v televizi nabral úplně jiný spád. Vrátil se a zaujatě jej sledoval. V ten moment mu vletělo do pokoje něco co rozbilo okno. Joe se strašně lekl. Na zemi před ním ležen papír do něhož byl zabalen kámen. Ihned vyskočil z křesla a podíval se z okna. Nikdo nebyl ani jedné straně ulice. Rozbalil proto papír a četl. Pokud nejsi srab tak přídeš ve tři na hřiště. Marilyn Pohlédl na hodinky. Bylo za pět tři. Tohle byla jasná výzva. Zmačkal papír a naposled se napil koly. Mezitím se podíval okem na televizi jak se vyvíjí příběh. Ten mladej kluk zrovna zajížděl pod rentgen mozku. Joe vypnul televizi a vyběhl na hřiště. Konec třetí : Poslední možnost Ležel jsem pod stromem a probudil mě něčí hlas. Otevřel jsem oči a ostré světlo je ihned zasáhlo. Mým reflexem bylo je ihned zavřít. Protřel jsem si je rukou. Polkl jsem a trochu si odkašlal, abych mohl promluvit. Pomalu jsem vstával. „Co se děje ?“ promluvil jsem. „Všechno je v pořádku pane Gallene. Jste v nemocnici. Lehněte si zpět prosím.“ Ozvalo se odněkud. Otevřel jsem oči a uviděl doktora v bílém plášti. „Co se děje ?“zeptal jsem se. „Našel Vás váš přítel, doktor Wood. Měl jste za ním přijít na testy a nepřišel jste. On se u Vás tedy stavěl a našel Vás v bezvědomí ležet vedle postele.“ „Co, co je mi ?“ zeptal jsem tužebně. Doktor se trochu usmál a odešel. Snažil jsem se ho zastavit křikem, ale docela dost jsem se vysílil. Byl jsem totiž strašně unaven. Zalehl jsem zpátky a nenáviděl snad celý svět. Chvíli na to přišel můj přítel Stanley se skleněnýma očima a usmíval se. „Ahoj Joshy, jak ti je ?“zeptal se. „Na nic. Co tady sakra dělám ?“řekl jsem trochu naštvaně. „Léčíš se Joshy.“ „Z čeho ?“ „Víš někoho jsem ti přivedl. Snad budeš mít radost.“ Velmi hravě se vyhnul mé otázce. Odešel ke dveřím, které jen pootevřel a řekl do nich. „Tak pojďte prosím.“ Vrátil se před moje lůžko a usmál se. Já netušil koho volal. S očima široce otevřenýma jsem očekával kdo přijde. Do místnosti vešel Jake, Liam a Magee. Moji nejlepší kámoši. Stoupli si před mojí postel. Všichni měli skleněný oči. Magee dokonce ještě brečela. Už jsem věděl co se děje. V ten moment jsem byl rád, že jsem stačil ještě sníst ty čtyři kila zmrzliny.

---