vítr

Z nekonečného hora náhle prší...

kapky o parapet bubnují,

svádí k tanci.

Vítr vane aniž tuší,

že lodě podle něho poplují,

až k vysněnému konci.

Dál tak fouká,

lodě po moři prohání ...

v písečné bouři zlatý písek zvedá.

Svobodný racek svou potravu nahání

a žíznivec v dunách,

kapku z deště hledá.

Krásné dívce díky němu vlasy cuchají se.

V louži rozvlní čas vojínem ustřiženého metru...

Co však ty osudy těch všech,

nechají se...?

oddat v dešti zpívajícímu větru?