Dnes už vím...

stále platná smutná pravda:-)

Dnes už vím, co jsem tenkrát měla říct
Kdy zahalit si tvář, kdy pravdu trochu svlíct
V šeptající trávě se sluncem nad sebou
Už slzy tak nepálí, polibky minulosti nezebou

V chrámovým tichu toho, co je nejsvatější
Rybník, oheň, les a pampelišky zdejší
Pláče sama nad svým údělem- prý srdce má jen půl
A je tu jehličí a vlhká hlína… a v dálce bzučí úl

Dnes už vím, co se tenkrát po mě chtělo
Však krásný myšlenky zadrželo hříšný tělo
S gotickou elegancí teď mým srdcem rytíř obchází
A les mi o něm zpívá a spolu čekáme, kdy dorazí

Vyplašeně čte si poezii- truchlivá
Schovaná před světem, však doufá,
že se jeden podívá
Znuděná věčnou láskou čeká, sklání se a nesklání
Však když přide jinak, než jak chtěla,
zmateně ho odhání

---