Muší blues

Vyrazilo mě to dech. Už první verš. sedí moucha na okně. Klidně by mohl být konec básně, ale ne. Ty pokračuješ. Kouká co se děje. Jako nějaký normálně uvažující tvor. Uchvatné dál čekám, že příjde plácačke a ono ne. venku zatím nechutně, nechutně jen leje. V této chvíli jsem se zastavil a říkal jsem si . O co tu jde. On tady přece nemluví o mouše. On tu mluví o jedinci koukajícího se na něco nechutného co nemůže zastavit a ani do toho jakkoliv zasáhnout protože mu v tom brání jakási snad vnitřní bariéra a potom příjde opakování prvních dvou veršů. To už tu přece bylo řekl jsem si , ten úpocit kdy se člověk vrací sám k sobě co by udělal v dané situaci když na ní myslí zpětně známe všichni. Vylétá ven z toho okna kde je moucha kde je. Protrhne bariéru , rozhodne se , že pomůže dobré věci a něco s tím hnusem udělá a dočkává se slávy? Ne . Ztratí se a jako by nikdy nebyl. Trochu smutné, ale proč ne?

;-)) moucha je fuč ;-))