Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seláska až za hrob
03. 02. 2006
0
0
446
Autor
Katarina19
Venku zrovna svítalo,
v tom jsem tvou tvář spatřila,
u srdce mě bolelo,
při vzpomínce na dodávku, která tvůj život zmařila.
Při vzpomínce na řidiče,
co tenkrát byl tak opilý,
tvůj šat do kol zachytil se,
pohled byl to nemilý.
Jak houkačky doznívaly,
tvůj hlas pomalu utichal,
i když lékaři pospíchali,
život se do těla vrátit odmítal.
Odešel jsi na lepší místo,
kde není bolest,hlad či nenávist,
zda je to daleko či blízko,
je tam však slyšet větru svist.
Už brzy se k tobě připojím,
bez tebe mě řivot nebaví,
jedině tvou tváří své srdce vyhojím,
proto se dýka s mím srdcem pobaví.
Už přicházím a těším se na tebe,
můj život patří k tvému,
tu dýku jsem rychle pojala do sebe,
byl to dárek srdci mému.
V ponurém pokoji,za svítavého rána,
dívka s fotkou svého milého leží,
v srdci zeje rána,
co se už nezahojí.
v tom jsem tvou tvář spatřila,
u srdce mě bolelo,
při vzpomínce na dodávku, která tvůj život zmařila.
Při vzpomínce na řidiče,
co tenkrát byl tak opilý,
tvůj šat do kol zachytil se,
pohled byl to nemilý.
Jak houkačky doznívaly,
tvůj hlas pomalu utichal,
i když lékaři pospíchali,
život se do těla vrátit odmítal.
Odešel jsi na lepší místo,
kde není bolest,hlad či nenávist,
zda je to daleko či blízko,
je tam však slyšet větru svist.
Už brzy se k tobě připojím,
bez tebe mě řivot nebaví,
jedině tvou tváří své srdce vyhojím,
proto se dýka s mím srdcem pobaví.
Už přicházím a těším se na tebe,
můj život patří k tvému,
tu dýku jsem rychle pojala do sebe,
byl to dárek srdci mému.
V ponurém pokoji,za svítavého rána,
dívka s fotkou svého milého leží,
v srdci zeje rána,
co se už nezahojí.