PO HÁDCE

pokračování předešlé myšlenky... moje naivita nezná mezí

Nabídla mu ruku ke smíru
I když za nic nemohla
kdyby nabídla krk upíru
spíše by si pomohla
Odmítl, že by to hloupost byla
A nedal jí příležitost, aby se s ním usmířila...
Nevěděl, jak moc jí tím ublížil.
A k ní se smutek připlížil

a to není dobře, protože ať už byla jakákoliv
tak smutek, co na člověka sedne, ten tíží a bolí
A slzama se jídlo solí
Dokud to všechno nepřebolí

a ono to taky snadné není
Když duše touží po smíření
a smířit se nemá s kým
a původce smutku řekne: já s tebou nemluvím
a zmizí jako stín

A proto:
nedělej tu stejnou chybu
A nehrej si na leklou rybu
Protože taková ryba smrdí od hlavy
A smrad vůbec nepomůže duši bolavý

Takže až se ti někdo bude omlouvat
anebo ti domlouvat
Neotoč se k němu zády
To je stokrát lepší zůstat kamarády
Aby sis později nevyčetl,
že jsi to tenkrát všechno spletl.
Abys nemusel stavět náhrobek
pro přátelství, ze kterého by zůstal jenom vztek

To je lepší si všechno na rovinu říct
před hloupou pravdou neutýct
A pak si dlouhodobě rozumět
i když to občeas není žádný med.

Každé přátelství je tím největším bohatstvím, které máš
tak si toho ty moulo važ

a né, že to poděláš
:-)

---