Po změně vzhledu Písmáka se tomu úplně pokazil formát, opraveno!!!!!!!! Netradiční povídka na téma šachy.

                                              ŠACH MAT

Scéna 1.:

U bílých-král a dáma pod ochranou střelců na věžích mají proslov k jezdecké a pěší armádě.

Bílý král (k armádě):

Hlavně nezapomeňte,co vás moje dáma učila.Moc si dovolují,tyhle černé mlachoty.Doufám,že vzpomínáte,co nám posledně udělali.Odvážili se dokonce tvrdit,že máme fialovou,modrou,zelenou,žlutou,oranžovou a červenou barvu.To bysme museli vypadat jako šašci,nemám pravdu?

Bílá armáda (jednohlasně):

Jako šašci,pane!?

Nějaký bílý pěšáček (odhodlaným pištivým hláskem):

Hanba králi!

Bílý král (pohoršeně):

Stráž!!!!Šoupněte ho do věže,protiví se mě!!!

Bílí střelci (jednohlasně):

Rozkaz,pane!(odvádějí pěšáčka)

Bílý pěšáček (vztekle a pohoršeně):

No tohle je drzost,s vámi si to ještě vyřídím,vy,vy,vy-vy darebáku,vy ničemo,vy hulváte,se všemi si to vyřídím,ano,ano,se všemi.Já se vrátím!!!Vy sprosťáčci,vy koláčci,vy blbečci,vy...! (odeznívající)

Bílá dáma (pohoršeně,po první větě soucitně):

Ten sprosťák!Ale stejně by jsi na ně neměl být tak přísný,můj pane,kdoví,jestli to není naše poslední naděje.A navíc se prý tímto způsobem ulévají z boje.

Bílý král (důrazně):

Musím na ně být přísný,ženo má,jinak by mohl ten malý voják založit vzpouru a to by bylo proti pravidlům.

Bílá dáma (otráveně):

No jo,no jo... (odchází)

____________________________________

Scéna 2.:Černí se připravují k útoku na nic netušící bílé.

 

Černý král (unaveně a přepracovaně):

Hele,ty tam!Uprav si tu tuniku. A ty!Ta zbraň je dost ostrá,nemusíš jí zkoušet na tom koni,je ho škoda! Nezkoušej si teď ten náhrdelník,ženo,až budeš připravená,máš na to dost času! Fuj!!!Nedloubej se v tom nose,prase pinčlovský! Vem si raději Bromhexin!!! Teda s vámi je práce jak na kostele, ale výsledek musí stát za to,jinak dám tři z vás veřejně popravit! (nespokojeně se mračí)

Černá dáma (chlácholivě):

Ale,ale? Nesmíš být přece na nás tak tvrdý... (hladí ho po mastných vlasech)

Černý král (zoufale):

Musím, musím! Jinak by nás bílí zase porazili. (čistí hlaveň muškety)

Černá dáma (tajemně):

A mám pro tebe překvapení... (škodolibě se ušklíbne)

Černý král (roztomile,dětsky,vesele):

Jupí! A jaké? (začne s blaženým úsměvem na rtech snít)

Černá dáma:

Pojedeš po bitvě do Černobílských lázní... (usměje se na krále)

__________________________________________________________

Scéna 3.:

Černí jdou přes šachovnici zaútočit na bílé a přitom zpívají Kdo sú boží bojovníci. Bílí to zaslechli a mobilizují své šiky vojáků.

 

Bílý král (zoufale):

Honem,honem,hýbejte se! Zaujmout nejlepší možnou obranu! Hej! Ty tam! Hýbej se! Ženo, postav se tak, aby jsi chránila ty nejdůležitější figurky! Jezdci, chraňte co největší počet řadových vojínů a věže! Řidiči věží, chraňte mě a dámu, která chrání mě,vás a nejdůležitější figurky včetně nějakých těch řadových vojáku! Střelci! Stoupněte si na věže vždy po čtveřici! Dva nabíječi,dva obsluhují lafetované maschinengewehry. A nakonec pěšci! Pěšci! Bojujte jako o život, i když všichni víme, že po zásahu vždy jen odejdete mimo šachovnici a po bitvě se zase všichni uspořádáme. Ale vždycky když prohrajeme,tak je to obrovská ostuda. Tak do boje!!!

(chrabře, vrhá se střemhlavě do houfu nepřátel)

____________________________________________________________

 

Scéna 4.:

Začíná gigantická bitva. Desetitisíce pěšců, tisíce jezdců, čtyřstovky střelců, stovky mobilních bojových věží, jeden král a jedna dáma, to vše v černobílé kaši a na obou stranách. V této scéně je úryvek ze ztraceného a znovunalezeného deníčku jednoho chrabrého nejmenovaného bílého pěšce (děj si zapisoval mezi tahy).

 

...a potom jsem ho shodil ze šachovnice. Pomyslel jsem si, kde je asi můj kamarád Pepa a tak jsem hledal a hledal. Cestou jsem ještě pár nepřátel zapíchl nebo je shodil ze šachovnice a už jsem ho viděl probodnutého bezvládně padat ze šachovnice do prázdna. Vrah tam ještě byl a tak jsem se rozmáchl a usekl mu hlavu. Vydal jsem se znova na cestu za vítězstvím. Šel jsem pořád dopředu. Nevím jak mě mohl pan král zavřít za tu srandu s protivenstvím do věže, ale díky tomu, že jeden z nepřátel udeřil moc silně do vrat věže a přesekl pant, jsem mohl jít bojovat. Teď asi půjdu pomoct dopředu. Už jsem u krále. Černý král má šach a tak do dráhy napadení postavil svého střelce, který vystřelil na našeho krále. Jak střela letí, tak já instinktivně skáču do její dráhy a dostávám zásah. Cítím nesnesitelnou bolest a život se mi přehrává před očima. My bílí jsme udělali nějaký tah, ale já ho už nevnímám a nevím,který.

Ale ještě slyším,jak pan král říká ŠACH MAT!

(tady končí několik minut po bitvě nalezený deníček hrdiny,promočen jeho ještě teplým odkapávajícím dřevem)

 

 

                     ¤¤¤KONEC¤¤¤

---