V cizí posteli

     "Co tady děláš?", házela očka na otevřené dveře, v níchž stála obří postava jejího bývalého přítele se značným alkoholovým oparem a vopicí na zádech.

     "Můžu u tebe spát?" ozvalo se skrz osvícený pokoj, který už jinak doslova chrápal. A jelikož na jejich horské kultovní chatě, kam se jezdí každou zimu, nezbylo místo ani postel, svolila, aby u ní přespal. Katula je nezměnitelnej. Jeho LÁSKA, či co, byla dříve k Marice silná, než ho pustila k vodě. Což se mu zdálo odporné, když spolu tehdy ještě nespali.

 Nedalo jí pokušení společného usínání. Usínání...!!!! a tak ho do své vyhřáté postele pustila. Katula však využil její dobročinnosti a hluboce kalkuloval. Jak vlk, co mu zbívá jen houkat na měsíc. Ano, houkat, jelikož už ho ani nebaví být vlkem, tak si hraje na sovu.

Postavu měl mužnou. Takovou, co na ni holky moc neletí, ale v posteli velice příjemnou. Totiž, jeho předkem byl určitě Ezau. Punkeovi Katulovi, našemu milému, se zachtělo... spřádal nitě osudu. A jelikož mu lezlo na mozek, že s Marikou Nellovou nikdy nespal, bral jako skorovítězství, že ho pustila do tajů jejího lůžka. To tehdy přece on, jako nezkušený panic selhal a nevyužil toho co měl. Zlatíčko Marika je totiž coura, dá-li se tak říci. Vybírá si pečlivě a tak mu utekla s jiným.

     ...Tak náš Katula probudil rozespalou a silně ovíněnou Mariku. V klouzl k ní do postele a začal se sní muchlat. Dívenka naše malinová si v tom libovala, degustátor jeden. No, ale však víte, když se někdo narodí ve špatný den, tak se pokazí i příroda. Vloudil se jí do postele špatný měsíc. Byla tedy spíše jahodová a nechtěla dovolit hrátky ve stylu de Sada, což se sama sobě divila, ovšem.

     Toužil se jí dotýkat a když narazil na lehčí odpor při svlékání jejích kostkovaných trenýrek, samou zoufalostí nejásavě zachrochtil to své "ne-neee"....:-( to né!

     Marika samozřejmě věděla, že chrápání ustalo a v pokoji je podezřelé ticho, co naznačuje, že mají diváky. Ale bylo jí samu sebe a hlavně jeho líto.

"Hele, víš jak jsi říkala, že mi nebude po litru vodky stát? Šáhni..., on mi snad provrtá bradu, jak stojí...šáhni."

     Marika, dívka činu, ta naše Máří, ho políbila a pustila se do své tajné stimulace.

Tak se tedy dělo, ano milý čtenáři. Chvíli si užíval slasti, kterou mu poskytovala její malá ručka. Sem a tam...Sem a tam.. A v tom nadšení, že je konečně s ní, z té momentální lásky k ní, tedy..., z té lásky k Marice a její ruce, v jisté agónii a nezkrotné a nevěřícné radosti se spustil do hlasitého jásotu:" Marika Nellová mi honí péro! Marika Nellová mi honí péro! Marika nellová mi honí péro!"

Slyšejíc kroky, které vyvolal onen randál, takřka hned za dveřma tří-lůžkového pokoje ustala v konání a začala se ohromě smát. Vydržela čekat na klid v nehybné pozici v jeho kalhotech jen minutku a najednou si všímá, že ten co v opilosti vychvaloval svou rozměrnou stojící tyč, mrtvolně spí.

              Se smíchem vstala a šla si dát cigáro.

"