Citadela Kullur

01.

Slunce zapadlo a z citadely zazněl všem odléhajícím jednotkám dobře známý zvuk. Řev, který rval uši a vháněl do duší vojáků strach, oznamoval blížící se útok. Otevřely se brány a vyhrnuly se z nich proudy nemrtvích. Jejich těla byla v rozkladu a puch rozprostírající se v okolí citadely byl nesnesitelný. Dnes, tak jako již mnohokrát, se Legie pokoušela o průlom. Bylo to úplně stejné, ale přesto jiné. V záplavách nemrtvích se začaly rýsovat hlavy razidů, soudců a nekromágů. Hned jak je spatřila hlídka, velitelé OSK ( Ozbrojených sil Kapitolu ) odvolali veškeré letectvo, aby ho uchránili od těžkých ztrát. Tím však přišla pěchota o vzdušnou podporu, bez níž byla sice dobře kryta v zákopech, ale nemohla provádět bleskurychlé protiútoky. Toho si byl kapitán Sioni od 14. pěchotního pluku vědom.

"Seržante Merlio, velte svým mužům chránit těžké zbraně." Seržant zasalutoval a odběhl splnit rozkaz.

Sioni se otočil na spojaře.

"Informujte všechny speciální jednotky v okolí deseti mil, že 'sopka vybuchuje' směr severovýchod. Ať si dají pozor. Dále kapitán McDonell ať soustředí své ostřelovače na strategická místa. A informujte agenta Kročenka, že může začít operace 'Píďalka'. Rychle!"

"Rozkaz!" zaznělo a spojař tryskem vyrazil bludištěm zákopů.

Nemrtví se dostali na dostřel a začala střelba. Kulky létaly a nemrtví znovu umíraly, ale zároveň sem tam z oken citadely vyšlehl záblesk. Magie černé symetrie ozářila noc a v zákopech začali umírat velitelé a výteční střelci.

"Kapitáne, nemrtví nás zatlačují. Požádejte o leteckou podporu. Bez ní se neudržíme!" zaznělo v Sioniho interkomu.

"McDonelle!" zařval Sioni, "Zavolejte letectvo. Snad se je podaří trochu rozehnat. A podminujte první vlnu zákopů. Až se přez ní poženou, tak to odpálíme!"

"Rozumím!" McDonell se otočil k radistovi. "Volejte Sedmou letku. Ať sebou hoděj! A vy tu děláte co?"

obořil se kapitán na vojáka jen tak zevlujícího u radisty.

Voják zbledl, ruce mu naběhli oči zrudli a před McDonellem se místo vojáka ve službách Kapitolu objevil jiný, všem dobře známý tvor. Červené až růžové tělo s bílým ksichtem vypadalo jak přefouklá figurýna.

"Metropolitan!" křikl radista, ale život si tím nezachránil. Metropolitní prorok nu jedním máchnutím meče oddělil hlavu od těla. Kapitán uskočil stranou, vytáhl malý, ale účinný granát jinak určený k ničení bojových vozidel a hodil mu ho pod nohy. Prorok zareagoval už příliž pozdě a zvuk dávky vystřelené z automatické pušky M50 zanikl ve výbuchu.

Ali McDonell se zvedl ze země, levou ruku bezvládně u těla, kývl na přibíhající vojáky: "Odkliďte ho. Pak sežeňte nového radistu, rádio a mě doktora."

Sioni zatím se svým Mefistem ostřeloval okna citadely. Najednou se vedle něho začala formovat hmota. Ta postupně nabývala tvar a před Sionim stál vysoký muž v červenočerné zbroji v ruce s něčím, co připomínalo samopal. RC75 Napravovatel byl inkvizitory hojně využívaný pro svou ničivou sílu a mnoho příslušenství.

"Zdravím Tě, Sioni. Bratrstvo se rozhodlo podpořit Kapitol v boji proti společnému nepříteli. Mé jméno je Xioni a mám zde s sebou dva mortifikátory a strážce. Pomůžeme Vám vzdorovat černé simetrii."

Sioni se vzpamatoval z leknutí a podal Xionimu pravici: "Děkuji vám z..."

Inkvizitor ho přerušil. Ukázal na citadelu a zahřměl: "Tam je jícen, který je třeba ucpat. Za okamžik tu bude půlnoc. Svolejte poradu velení." Pak zmizel.

Sioni se pomocí interkomu spojil s velením a vyžádal si poradu. Kročenko, který se zatím vrátil ze své mise čekal až domluví. Kapitán se k němu otočil: "Tak jak jsi dopad, Julio?"

Agent se usmál: "Moji muži jsou na cestě. Hodláme dnes, či vlastně zítra v jednu hodinu ranní zaútočit na citadelu. Projdeme střechou."

"A kdo Vás tam dopraví?"

"Budeme potřebovat vrtulníky a letadla. Už jsem mluvil s velením a poskytnou nám dostatek strojů."

"Myslíš, že to vyjde?"

"Musí!" Z Kročenkova hlasu zazněla taková jistota, že nemělo smysl mu odporovat.

"Hele Julio, velení mi dalo zelenou pro zvláštní operaci. Bratrstvo nám pomůže. Zaútočíme po celé frontě ve dvě hodiny. Tím bychom Vám mohly poskytnout dostatečné krytí, nemyslíš?"

"Snad ano. Doufejme. Dobrá, počkáme do dvou." Agent kapitána opustil a šel se postarat o přípravu strojů.

Sioni čekal. Půlnoc se neúprosně blížila a s ní se blížil i návrat Xioniho. Ten se objevil zase tak, jak byl zvyklý: "Takže kapitáne, nějaké nové zprávy?"

"Ano. Moji nadřízení schválili frontální útok. Tím poskytneme krytí výsadkářům a agentům. Hodláme z citadely vylákat co nejvíce obránců předstíraným ústupem. Výsadkáři pak mezi citadelou a jejich útočícími jednotkami budou mít za úkol zdržet je v návratu zpět. To snad agentům a Vám poskytne dost času na zajištění pozic. Souhlasíte?"

Xioni pokýval hlavou. Musel uznat, že vymyšlené to je výtečně: "Dobrá, ve dvě hodiny začneme..." Inkvizitor nedomluvil. Zíral někam do oblak za Sioniho a ruka mu klouzala blíž a blíž k R75-ce. Kapitán se otočil a radostný úsměv ozářil jeho tvář.

"To jsou naši Smrtizvěsti. Ty budeme potřebovat."

Xioni se uklidnil. Před ně dosedla šestice mužů v rudé zbroji a bílých maskách. Jeden z nich, na jehož levém rameni zářil seržantský prýmek sňal helmu a objevila se typická tvář asiata: "Seržant Fu, velitel třetí čety Marťanských smrtizvěstů hlásí příchod. Teda přílet."

"Vítejte seržante. Já jsem kapitán Sioni a tohle je inkvizitor Xioni. Budete doprovázet jeho helikoptéry dnes ve dvě hodiny."

"Rozkaz!" Fu zasalutoval a šel svým mužům říci o nové akci.

Xioni se za ním díval se zvláštním skepticismem: "Myslíte, že nám budou něco platní?"

"Určitě", uklidnil ho kapitán, "určitě."

02.

Dvě hodiny.

Helikoptéry už byly plně obsazeny. Fuovi vojáci čekali s ostatními na Sioniův rozkaz. Ten jen pokynul a pěchota se začala stahovat z první linie zákopů. Z citadely se vyřítili houfy nemrtvích. Když však dorazily k zákopům, všechno se rozběhlo.

"Odpálit!" Zazněl krutý povel.

První vlna zákopů vylétla do vzduchu. A nemrtví se vrátili do říše mrtvích. Ale zdaleka ne všichni. Do ostatních však začalo nalétávat letectvo. Sedmá letka je zasypala tunami olova. Když horda dosáhla druhé vlny zákopů ozvala se další ohlušující exploze. Poté se ze země zvedli Fuovi muži a patnáct vrtulníků. Zamířili k obří věži. Před branou dvanáct z nich vysadilo paragány. Ti nenarazili na téměř žádný odpor. Jen pár nekromutantů se blíže seznámilo s plamenomety Gehenna.

"Kapitán McDonell. Zaujali jsme obranné pozice před vchody. Zahajte protiofenzívu!" zaznělo Sionimu z vysílačky.

"Seržante Merlio, vpřed!" vydal kapitán rozkaz.

Ustupující pěchota se zastavila. Zdvihli se Kapitolské praporce a ústup se změnil v útok. Pěchota, podporovaná letectvem, drtila nemrtvé a nekromutanty svými lepšími zbraněmi a výcvikem.

Z citadely se ozývala střelba, ale jejím cílem už nebyli letadla, níbrž McDonellova jednotka. Ovšem sotva se v okně objevil nějaký střelec, okamžitě jej navštívilo pár granátů a po výbuchu už bylo zpravidla ticho.

"McDonelle, teď!" Paragáni se rozdělili. Těžké plamenomety se vydaly za nemrtvími a jejich schnilá těla spaloval žár. Sevření obránci citadely se zběsile bránili, ale nakonec do jednoho padli. Sioni potřásl McDonellovi rukou, když jej zase spatřil.

"Výtečně! Teď už jen vybílit tu věž."

Kapitán se rozhlédl kolem sebe po hromadách čoudících zbytků a ušklíbl se. Najednou jeho pohled zmrzl a mezi zuby procedil: "Tak a jsme v prdeli!"

Sioni se po něm ohlédl a sledoval jeho pohled. Na bojišti se oběvilo osm světlých bodů, které se zvětšovali až dosáhly velikosti dospělého muže. Ze středu těch bodů začalo vystupovat mnoho temně oděných mužů s cepy a meči.

"Trianguler! Kryjte si záda! Chraňte Gehenny! Bůh s námi!"

03.

Fuovi smrtizvěsti vlétli do citadely jedním z oken, v němž leželi zbytky razida. Ze zad dvou mohutnějších mužů seskočili drobní mortifikátoři Bratrstva a začali prozkoumávat okolí. Místnost zhruba tři krát tři metry měla jen jeden vchod uzavřený dveřmi.

"Ki-Su, co je za nimi?" optal se Fu.

Jmenovaný mortifikátor vytvořil ze svých prstů znamení a řekl nějaká slůvka: "Je tam další místnost, asi dvakrát větší než tato, jednou stěnou spojená s další takovou, tam je nefarit, dvojice golemů tekron a jeho důstojníci. Zdá se, že je zaměstnává díra ve zdi, střílí dovnitř, výstřely jsou opětovány, moment... jistě! Tam je Boudou! Náš strážce!"

"Tak mu jdem helfnout! Teď!"

Sotva to dořekl, zazněla exploze, po níž se stěny citadely nemile zachvěly. Smrtizvěsti vyrazili a napadli překvapené důstojníky. Mortifikátoři společně rozsekali nefarita, ani otočit ho nenechali. Strážce vykoukl ze své díry a okamžitě napadl golemy. Tekron, na kterého se zapomělo, vytáhl injekční stříkačku a vbodl ji jednomu smrtizvěstu do zad. Sám pak vyklidil pole. Zasažený voják zůstal strnule stát a zíral do prázdna. Pak se otočil na svého kolegu. Ten měl najednou v očích výraz zděšení, když jej zasáhla dávka od přítele. Fu okamžitě jednal. Zešílený voják se otočil k dalšímu muži a přáskl výstřel. Hlava se mu zvrátila dozadu a Fu sklopil pistoli. Podíval se na něho a smutně řekl: "Já jim to vrátím Jimi, vrátím i s úroky, spolehni se!"

Po krátké pauze, kdy se Boudou představil smrtizvěstům se skupinka vydala chodbou do další místnosti.

04.

Výbuch, který tak překvapil důstojníky o tři patra níže, dozněl a prach se zpola usadil. Kročenko seskočil do díry a jeho lidé s ním.

"Rozvinout! Hledáme schodiště!" Ageti plnili rychle a přesně rozkazy a tak se už po chvilce přesunula skupinka o patro níž. Tam sice stálo pár potomků, ale nebylo jim dopřáno cokoliv říci, natož udělat.

"Skvěle, co je za těmi..." dveřmi chtěl kročenko dodat, ale ty se najednopu otevřely a před překvapenými agenty stál stejně překvapený tekron.

"Na něj!" Agenti zahájili palbu, ale tekronovu tělu na pásech protkanému samoopravnými a regeneračními systémy to nevadilo. Ustoupil bokem a začal opětovat palbu. Do dveří se vecpali hrůzní důstojníci.

"Pásy! Ty pásy! Zničte mu je!" řval Kročenko. Vedle něj zrovna padl jeho muž. K tekronovy se zakutálelo pár PPgranátů. Tekron rychle ustoupil a dal se na úprk. Výbuch vyřadil důstojníky z boje a agenti je dorazili, okamžitě začali tekrona pronásledovat.

"Za ním!" křičel jeden agent a ukazoval na velmi vzdálený roh, za nímž právě tekron zmizel.

Citadelou najednou projela ohlušující uxploze a z místa, kde zmizel tekron se vyvalil dým. Agenti se pomalu připlazili k místu exploze. Exploze zničila blízké stěny a prorazila strop. Podlaha se přesunula o patro níž a nejspíše silně poškodila další. Bylo vidět zbytek pásů tekrona. Na konci místnosti, kde stěna chyběla a ani okno nebylo takové, jaké by mělo se doutnalo z vraku Šedáka oblaků. Za ním se zvedla postava s puškou nad hlavou a zářícím úsměvem na tváři.

"Kapitáne Complaine, co tady děláte?" Kročenko byl víc než jen udiven.

"Malá nehoda, prostě došla munice a ten razid, "ukázal na čumák svého stroje, kde se kroutily jeho zbytky, "si nedal pokoj. No a když jsem se chtěl taktně vypařit, přivalil se ten stroječek, tak jsem jej seznámil s pétéčkem. Doufám, že jste všichni v pořádku?"

"My ano, on naštěstí ne. A schody už jsme také našly."

Skupina, ke které se Complain s radostí přidal seskočila o patro níž.

05.

Smrtizvěsti se zastavili. Výbuch byl natolik silný, že jimi otřásl. Boudou okamžitě pomocí svého umění začal zjišťovat co jej způsobilo: "Kročenkovi agenti, setkáme se s nimi u schodiště."

Malá jednotka se tedy vydala ke schodůmm a tam se zastavila. Ne že by chtěla, prostě musela. Schodiště bylo v tomto místě vyjímečně dobře stráženo desítkou ničitelů a eónskými soudci. Vzniklá přestřelka stála život dvou Fuových mužů a mortifikátora.

"Ústup!" zavelel Fu a začal se stahovat. Pomalu minuli několik dveří pronásledováni palbou. V jedné místnosti to už najednou dál nešlo. Zaujali tedy co nejvýhodnější pozice a čekali na přibližující se nepřátele. Těm najednou za zády zazněl nekompromisní rozkaz: "Na ně!"

Boudou, který ta slova zaslechl okamžitě zavelel to samé. Nepřítel se najednou ocitl v křížové palbě. Neměl šanci. Byl rozprášen.

"Boudou! Moc rád Tě vidím!" Xioni jej objímal. Fu, kterému zbyl jen jeden muž, seděl u svých mrtvých a dával jim požehnání na jejich poslední cestě. Kročenko na tom nebyl o nic lépe, měl dva muže a bombexperta Nikolaie. Ki-Su, který se tiše bavil s Complainem se na Boudoua ani nepodíval. Strážce si toho však všiml a optal se: "Mohu se zeptat, co niní navrhujete?"

Otázku viditelně položil právě Ki-Suovi, ale místo něho odpověděl Fu: "Já bych sejmul místního bose."

Ki-Su s ostatními se na něho podíval. Strážce jen řekl: "Nevíme kolik jich tu je, je nás málo a nejspíše neuspějeme."

Fu jen pokrčil rameny a řekl: "Já jdu najít toho šmejda, co tu tomu velí." Jeho voják se mlčky postavil vedle něho.

Ki-Su se usmál: "Já jdu s ním. A pokud má někdo jinej plán, tak ať se mnou nepočítá!"

Xioni se na mortifikátora zadíval podivným pohledem. Snad si myslel, že si Ki-Su dělá jenom srandu, snad doufal, že si to rozmyslí, ale když se i Complain a Kročenko se svými muži připojili k tomu bláznivému nápadu, pokrčil rameny a rezignovaně prohlásil: "Dobrá, tak jdem na tu potvoru."

Boudou potichu zaklel, ale přidal se k většině.

06.

Templáři trianguleru vyrazili na zběsilý útok. Pěchota vytvořila silnou palebnou clonu, ale nezdálo se, že by byla nějak účinná.

"McDonelle, jestli se k nám dostanou s těma cepama je po nás!" Obavy kapitána Sioniho byli víc než oprávněné. Pěchota nebyla moc cvičená v boji muže proti muži a proti elitním zabijákům legie neměla šanci. Několik plamenometů a M89-tek nemohlo stačit. Templáři se pořád přibližovali.

"Plamenomety! To je snad chvilku zdrží! Granátometčíci, zaujmout pozice!" McDonell se snažil své muže rozmístnit co nejúčiněji. Přesto však templářů neubívalo. Naštěstí však také nepřibývali. Portály zmizeli. Bylo jich tu snad třicet, přibližovali se k trojnásobné přesile pěchoty přez chemický oheň. Prošli až k ní a začali ji cepy a meči vyvražďovat.

"Použijte Blesky! Merlio, kde sakra jste!" křičel Sioni rozhněvaně do interkomu a zběsile kolem sebe střílel z pistole. Z druhé strany mu přišla tvrdá odpověď: "Merlio je mrtvý, pane! Co máme dělat?"

"Snažte se přežít, sakra!" stačil ještě odpovědět, když mu na levé rameno dopadla hlavice těžkého cepu. Výkřik zanikl v jeho posledních výstřelech. Další rána byla do hlavy.

McDonell cpal svou brokovnici templářům do obličeje a zuřivě mačkal spoušť. Pěchota pomalu ztrácela svou početní převahu. Když náhodou padl nějaký templář, tak za ním zůstalo přez pět mrtvých pěšáků. Pěchota se opírala o zdi citadely a bránila se s posledních sil. Nad bojištěm najednou zazněl hlasitý jekot a templáři se zastavili. Najednou se otočili a začali ustupovat.

07.

Citadela se zdála nějak prázdná. Žádná překážka. Cesta byla klidnější, než se očekávalo a Boudou to zhodnotil slovy: "Čím méně překážek, tím těžší dosažení cíle." V té chvíli si nikdo neuvědomoval, co to může znamenat.

V přízemí skupina minula velkou halu a začala postupovat pod zem. Sem tam potkali nemrtvé bez velení, kteří jen tupě zírali do prázdna. U jedněch dveří stála skupinka nekromutantů, ale také nepředstavovali nejmenší problém. Fu přistoupil ke dveřím. Ty se najednou otevřeli a za nimi stál překvapený nefarit. Zíral na bílou masku se zeleně planoucíma očima. Fu se elegantně rozpřáhl a o zem zaduněla hlava třírohé bestie následovaná pádem těla.

"To bylo dobré. Moc dobré!" okomentoval to Ki-Su. "Jdem dál?"

"Jistě, konečně to začíná být zajímavý." Fu otřel svůj meč a vyrazil o patro níže. Ostatní jej následovali. Čím více se blížili k srdci citadely, tím větší horko a nesnesitelnější puch bylo cítit.

Zastavili se u dalších velkých vrat. Strážce pomocí umění znovu pohlédl skrze zdi: "Velká místnost, chodba, větší místnost. Asi třicet nemrtvých, velitele nevidím. Xioni, půjdeš se mnou."

Inkvizitor přikývl a přistoupil ke strážci: "Ostatní jděte obezřetně za námi." Oba mágy zahalila mlha a když se rozptýlila nebylo po nich ani stopy.

"Tak jdem," prohlásil Kročenko a pomalu vešli do místnosti. Všude byla tma a ticho. To vzápětí rozřízl zvuk řetězové zbraně, výkřik a dávka z Car-24. A zase ticho. Fu a jeho voják se vznášeli u stropu a snažili se něco postřehnout. Do ticha zazněl zvuk odjišťování zbraně a výstřel. Smrtizvěstův létající vak se vzňal a vybuchl. Tmu ozářily hořící zbytky. V záři ohně se mihlo tělo kalistonského vetřelce. Pak se ozvala rána, zvuk jako když se trhá látka a následovalo ticho. Ve světle se objevil Ki-Su a hodil na podlahu hlavu vetřelce.

"Už nebude dělat problémy."

08.

Na portálu stál nefarit. právě přišel z porady vyšších. Dostal výtku. Jim se to mluví, sedí si v teple svých obřích citadel, tam je nikdo neohrozí, napadlo Midzsaura. Oni prostě jeho citadelu odepsali. Ale on se nedá!

"Mý vojáci," začal ke svým velitelům, kterých se tu z celkového počtu dvaadvaceti sečlo jen pět, ostatní byli mrtvý, "mý vojáci! Je na nás aby naše citadela zůstala stát. Jde o naši čest a morální výsady. Musíme být sil..." Víc říci nestačil, neboť z jeho břicha vylezlo ostří meče a hledalo si cestu víš a víš. Šok v očích ostatních se změnil ve zděšení, když za jejich zády začalo pravé peklo. Boudou zalp Gehennu na plný výkon. Těla nemrtvých vzplanula a vojevůdci se konečně vzpamatovali.

Xioni vytáhl svůj meč z Midzsaurova bezvládného těla a vyslal pár střel po blížícím se soudci. Ten se zapotácel a upadl. Zkusil ještě vstát, ale další dávka olova ho uspala nadobro. Před inkvizitorem se objevil nekromág s řetězovým Azogarem. Xioni se jeho výpadu obratně vyhnul a švihl jej svým mečem. Od nekromágova těla odpadla levá ruka. Azogar na něho byl najednou příliž těžký a inkvizitor jej měl před sebou na milost. Nedal mu ji.

Tekron, který uznal, že bitva je prohraná, vzal pásy na ramena. Ve dveřích se srazil s Kročenkem. Meče se zaleskly a zasekli se do sebe silou, které trochu pomohl Ki-Su. Complain přiložil na tekronova záda granát. "Zmizte," zakřičel a strhl agenta k zemi. Ki-Su přirazil dveře před tekronem a pronesl zaklínací formuli.

Exploze zatřásla dveřmi, ale ty výbuch vydrželi. Tekron takové stěstí neměl.

Ki-Su zrušil kouzlo a dveře se rozpadly. V místnosti se už Boudou a Xioni rozhlíželi po nějakém východu.

"Je to tady," ohlásil Fu, když si prohlédl strop pěkně z blízka. Poklop zakrýval chodbu, jenž se mírně svažovala do tmy.

"Je tu žebřík." Hodil dolů provazový žebřík ve značném rozkladu.

"Tomu říkáš žebřík, jo?" ozval se uraženě Complain, když šlápl na první příčku a celý se na něj sesypal.

Fu jen pokrčil rameny: "Dokud jsi na něj nešah byl dobrej."

"Moc vtipný!" Complain se oprašoval a jeho pohled najednou upoutal portál. "Co s tím?"

Kročenko okamžitě odpověděl: "Nikolaii, podminuj to tu, použij všechnu dostupnou výbušninu, než tím někdo přijde. Rychle! Ostatní do tunelu!"

Boudou a Xioni začali teleportovat vojáky do stropní chodby. Už se čekalo jen na Nikolaie. Fu nervózně přelétával nad místností.

"Hotovo!" Bombexpert popadl detonátor a strážce ho přenesl do tunelu.

"Jděte dál, ještě dál, nebo nás to tu zasype!"

Když už se zdálo, že jsou dostatečně daleko, zmačkl Nikolai tlačítko detonátoru.

09.

"Kam jdou?" zeptal se jeden z vojáků McDonella.

"Nemám potuchy, ale ať jdou kamkoli, naše kulky je doprovodí. Palte!"

Templáři začali útočit proti novému nepříteli. Do zad jim vtrhla zuřivá garda Bratrstva. Její velitel Tomas Vendeta byl v čele a zuřivě mával svým mečem. Právě rozevřel břicho jednoho templáře, když ho obrovské zadunění a hřmot spolu se všemi ostatními povalilop na zem. Všechny oči se upřeli na citadelu. Z jejích oken se vyvalil dým a stěny začali praskat. Pak se s ohromným hřmotem celá stavba propadla a zřítila. Zdvyhl se ohromný oblak prachu.

Když se trochu rozptýlil, po citadele zůstala jen hromada suti. Ani templáře už nebylo vidět. Vojáci se pomalu začali formovat a ošetřovat své raněné.

"Kdo vám velí?" zeptal se Vendeta zbytku pěchoty.

"Já," prohlásil McDonell a představil se. Poté se mu představil i Vendeta.

"Musím poděkovat, přišli jste v poslední chvíli."

"Možná ano, ale přesto pozdě." Vendeta smutně kývl k troskám. "Měli jsme tam svého muže. Měl zabít tu stvůru, co tomu velela. Nejspíše zemřel."

"Bylo tam těch mužů víc. Boudou, Xioni, Kročenko a další."

Vendeta překvapeně vzhlédl: "Co tam dělaly?"

"Už dlouho jsme měli citadelu v obležení, dnes jsme na ni podnikli frontální útok a dvě skupiny pronikly dovnitř. Tohle je výsledek."

"Snad je to alespoň důležité výtězství. Musím jít a předat tu zprávu dál. Na brzkou schledanou."

Vendeta se svými zuživci se seskupil a v poklusu se vydali směrem, kterým přišli.

McDonell se za nimi díval a pak vyslal pětičlenou skupinu s poselstvým k nejbližší vysílačce. "Kullur zničena, pošlete odklízecí komando."

10.

Chodba byla plná svýřeného prachu. Xioni se zvedl první a oprášil svůj plášť. Vedle něho vstávali i ostatní. Kročenko vytáhl baterku a pruh světla přelétl chodbu.

"Všichni v pořádku?"

"To byla pecka, Nikolaii, to se ti fakt povedlo. Citadelu nedá dohromady ani Alakhai se svejma sourozenečkama," prohlásil obdivně Boudou a ještě dodal: "A ještě vypadnout odsud."

"Tudy!" navrhl Complain a vykročil do temného tunelu. Jelikož to jinudy nešlo, ostatní ho následovaly.

Šli již dlouho zahaleni tmou a tichem, když se agent zastavil a prohlásil: "Někde tu teče voda, slyšíte?"

"Ano, ale to bude podzemní pramen, nahoře široko daleko od citadely neteče ani čůrek," prohlásil Fu, ale Xioni s ním nesouhlasil: "Máme tam ukrytý tábor. Je schován pod silnou rouškou magie."

"Fajn a že se nám nikdy nic neřekne," prohlásil Kročenko. Chtěl asi ještě něco říct, ale najednou zakopl, rozhodil ruce a zaklel.

"Co je to tu sakra?" prohlásil, když se zvedal. Světlem baterky prohlédl podlahu. Pod silnou vrstvou prachu tu leželo osm mrtvol centurionů. V jednom z nich trčel meč. Boudou jej okamžitě popadl a prohlédl si jej z blízka: "To je atentátnickej meč. Ale kde je majitel?"

"Asi tady," prohlásil Ki-Su, který se šel podívat dál do chodby a objevil mrtvého.

Strážce k němu přiklekl a meč mu vložil do dlaní. Když vstal řekl: "Už to ven není daleko."

Skupinka se vydala dál. Nikolai najednou vykřikl a rozběhl se vpřed. Ostatní ho následovali. Před očima jim chodba končila. Vyběhly na palouk se třpytivým jezírkem obklopený skalisky. V mžiku je obklopila zuřivá garda a Boudou křikl: "Dominicus victorio!"

Zuřivci se zastavily a opakovali heslo. Před skupinu se jeden z nich postavil a řekl: "Mé jméno je Tomas Vendeta a velím tu tomu. Kdo jste vy?"

Z nesourodé skupinky vystoupil Boudou: "Toto jsou muži, kteří zničili Kullur. Váš atentátník se již nevrátí, leží mrtev asi pětset metrů zpátky. Mé jméno je Boudou a toto..." Víc říct nestihl, Vendeta jej rychle přerušil: "Boudou? Kapitán McDonell říkal, že jste v citadele zemřeli."

"McDonell? Vy jej znáte? Kde je?" otázal se na oplátku Kročenko.

"U trosek. Čeká na odklízecí četu. Ta už nejspíše dorazila."

Agent se otočil ke strážci a řekl: "Musíme se rozloučit, vy tu však zůstaňte. Cestu zpět najdeme snadno, Fu nás bude navádět ze vzduchu."

Complain, Nikolai, Fu, Kročenko a jeho agent McWaitt se rozloučili a vydali se za McDonellem.