Dopis

Napíšu Ti za uši sazemi,

ať to vlasy smaží,

jak v podělaným černým světě

sněží jenom někdy.

Jak sám před sebou vrahem mládí

svádíš pannu hřejivou

v hedvábným míru s vlajkou z paneláku.

Snad noci světlo ovinou,

pak pod tou těžkopádnou rouškou

můžeš svejm známejm vyprávět

co básníci, jak stojí svět,

na kterém jenom Tvoje pýcha.

Zapomeň na všechny rváče

a básníky, pak ti postačí

náramek z bolesti.

Když budeš plakat,

otřu je.