Katie, nevinný vrah 2

Nečekám, že tohle dílo bude mít úspěch. Prosím svatoušskou trpělivost. :-)

 Matka se starostlivě dívala na Jamese. Od té doby, co se sem přistěhovali, choval se divně. Někdy ho slyšela, jak sám mluví na půdě. Nejpodivnější na tom bylo, že mluvil o lidech, kteří zanedlouho zemřeli. Položila polévku na stůl a nalila mu ji.

 "Prý se mě chceš na něco zeptat." řekl James. Pohlédla na něj.

 "Jak to víš?" zeptala se. Pokrčil rameny a dal se do jídla. "Jamesi, já..."

 "Mami, já nejsem blázen!" přerušil jí James.

 "Jamesi, já přece nic takového neříkám!" řekla rychle.

 "Chtěla jsi." odstrčil talíř prudce. "Musím nahoru." odešel z kuchyně. Matka dala hlavu do dlaní.

 "Co dělám špatně?" povzdychla si.

 James za sebou pečlivě zavřel dveře.

 "Katie? Proč mi říkáš, co si moje matka myslí?" zeptal se jí. Katie se dívala do zrcadla, kde se neodrážela. Pohlédla na něj a pokrčila rameny. James si povzdychl.

 "Katie, proč to děláš? Říkáš mi kdo zemře, co se stane, co si myslí moje máma. Nenapadlo tě, že bych tohle nechtěl vědět?" rozkřikl se na ni.

 "Myslíš, že se mi líbí tohle prokletí?" šla k němu.

 "Jaké prokletí? O čem to mluvíš?" zeptal se.

 "Chceš se o mě něco dozvědět?" zeptala se ostře. "Pak mi pohlédni do očí, ale dávej pozor, aby tě temnota nepohltila!" zadívala se na něj. Než stačil James cokoliv říct, pohltila ho modrá barva Kateiných očí.

 Stál dole v obýváku, ale nebyl to jejich obývák. A byli tam lidé. Všichni mluvili, ale on je neslyšel. Náhle se všichni otočili ke schodům. Pohlédl směrem k nim. Byla tam malá Katie. Se smíchem běžela dolů ze schodů a padla do náruče svému otci. Matka jí pohladila po vlasech a odvádla jí k velkému dortu s číslem pět. Vše se změnilo. Sděl v autě. Vpředu seděla Katie. V ruce držela pozvánky na své deváté narozeniny. Kluk, který řídil, vypadal na šestnáct. Oba se smáli. Náhle se ze tmy vynořil jelen. Katie vykřikla. James také a zakryl si rukama hlavu. Když neucítil náraz, dal ruce pryč. Stál vedle Katie. Ve tváři byla bledá a hleděla před sebe. Na stole ležel ten kluk. Byl mrtvý. Zase se všechno změnilo. Katie sešla ze schodů a šla ke svému otci. Ten cosi řekl a všichni si připili. James pohlédl do zrcadla. S údivem zjistil, že je v něm vidět, ale Katie ne! Katie pohnula rty. Její otec vyprskl šampaňské. Matka jí začala plísnit. Katie ukázala na jednoho muže a odešla na zahradu. James jí následoval. Všiml si, že Katie pořádně práskla dveřmi. Sedla si na houpačku a hleděla k domu. James se na ni neklidně díval a potom, ve zlé předtuše, polédl k domu. Teď jasně slyšel všechno. Lidé uvnitř křičeli. Nakonec zjistil co se stalo. Hořelo.

 "Hasiči už jedou, ale pozdě." usmála se Katie. James se k ní otočil. Tady začalo její prokletí? Hasiči konečně přijeli. Celý dům byl už ale v plamenech. Katie se zvedla a šla ke dveřím. James na ni chtěl zavolat, ale nemohl. V krku měl knedlík. Pak uslyšel varovný výkřik, ale Katie se ztratila ve výbuchu.

 James se zapotácel a dosedl na postel. Teď viděl Katie po výbuchu. Celý obličej měla zčernalý, pouze kde nebylo maso, bělaly se kosti.

 "Proboha, Katie!" vykřikl.

 "Jsem to já. Tak, jak jsi mě viděl, když jsem vstoupila do domu." odpověděla klidně.

 "Já... Nechápu to."

 "Moje prokletí začalo tím požárem. Všichni mě prokleli, jakmile začalo hořet. Tím zpečetili svůj osud."

 "Jak se to zruší?"

 "Zruší?" zasmála se. "Kdo chce, aby se mé prokletí zrušilo?"

 "Ale vždyť..." nechápal to.

 "Jamesi, přemýšlej trochu. Vidí mě jen ti, kteří zanedlouho zemřou. Jsem vlastně smrt."

 "Říkala jsi..."

 "Aby sis toho nevšiml, ukázala jsem ti svůj život."

 "Čeho nevšiml?" zeptal se. Katie ukázala ke dveřím.

 "NÉÉÉ!" vykřikl. Jeho tělo tam leželo.

 "Je to šok, co?" zasmála se. "Všiml sis taky těch dveří, když hořelo?" zeptala se. Zavrtěl hlavou.

 "Zabouchla jsem je a pak jsem tiše šikovně zamkla."

 "Ty jsi je zabila!" vydechl.

 "Správně. Zabila jsem je, ale oni mě dostali. A teď jsi mrtvý ty." ušklíbla se. James polkl. Horečně přemýšlel co teď.

 "Pomozte mi! Pomozte mi sakra!" vykřikl. Katie se zasmála.

 "Jen si křič, nikdo tě neusly..." nedopověděla. James se rozhlédl. Celá půda byla od krve a ze země se zvedaly mrtvoly.

 "Katie!" volaly. Katie se štítivě a vyděšeně, jak si James všiml, stáhla do kouta. Jamese obklopila černota. Poslední, co uslyšel, byl Katieniný výkřik.

 "Proklínám tě!!!"

 

 James otevřel oči. Co to je za zvuk? Pak si uvědomil, že je to budík. Rychle ho zacvakl a rozhlédl se kolem. Byl ve svém pokoji.

 "Jamesi! Vstávej!" vešla do jeho pokoje matka.

 "Jak jsem se tu..."

 "To bych taky ráda věděla. Díval jsi se na televizi. Říkala jsem ti, aby ses nedíval na horory. Co dávali? Určitě tu Katie, nevinnou vražedkyni, co?" odešla z pokoje. James si protřel oči.

 "Copak se mi to všechno jen zdálo?" podivil se. Pomalu vstal a šel do koupelny. S hlasitým zívnutím vzal skleničku s kartáčkem a pastou na zuby.

 Matka nalila čaj do hrníčků. Náhle se ozval Jamesův výkřik. Vyběhla schody nahoru. James stál přitisknutý v rohu. Na zemi ležely střepy.

 "Jamesi, co se děje?" zeptala se. James se jen díval do zrcadla, kde se neodrážel...

---