první sněhová vločka

Třeš rukama o sebe

.. v naději,

že ti bude aspoň trochu teplo

.. aspoň na chvíli

Ale ty víš,

že po tobě hodí tu sněhovou kouli

Víš,

že ji hodí

.. jen netušíš kdy

Čekáš ji za každým zrádným úsměvem

.. tak upřímným

Uvažuješ,

kdy ti podrazí nohy

a ty spadneš do sněhu

.. zmrzneš

a pak ti nepomůže ani tření rukou,

tvou ledovou tvář nerozpustí ani oheň slz

Bezmocně zíráš do nebe

a modlíš se,

aby už nesněžilo

Přivede tě do noci

a uloží tě ke hvězdám

A až řasy proříznou tmu těžkou jako déšť,

tak ti možná prozradí ta tajemství,

která vytváří tu hranici ticha

Teď už víš,

že toho moc nezmůžeš

Tak otevř mysl,

nabídni srdce

.. znásilní tě