Analýza Vody

Bystrý čtenář již jistě pochopil, ze nejde o zprávu hydrometeorologického ani jiného ústavu, nýbrž o pokus o (ne nutně literární) zamyšlení se nad dílem Voda. Důvod této snahy je prostý - lepší nebo zajímavější dílo jsem zde nenašel a navíc mám k němu řekněme osobní vztah. Tolik k motivaci a teď se do toho pusťme.

            Vzhledem k tomu, že je autor mým dobrým známým, pokusím se zde poodhalit okolnosti vzniku. Začalo to jednoho víkendového rána, kdy autorovi utkvěl jeden snový obraz. Nemohl se ho zbavit, pořád na něj musel myslet. Původně ho chtěl namalovat, ale bohužel neměl po ruce potřebné náčiní. A tak se pustil do psaní. Šlo to samo a autor sám nedokáže vysvětlit, jak mohl z obrazu nakonec vzniknout dialog.

            Teď mi dovolte pár poznámek ke struktuře: Jak už jsem řekl, jde o dialog. Postavy od sebe odlišíme podle zvoleného stylu písma. Dále bych chtěl upozornit na způsob volení malých a velkých počátečních písmen. Tuto techniku můžeme najít u schizofreniků popisujících svoje symptomy. Jde o věci naprosto nepopsatelné, jelikož se nacházejí za hranicí normální zkušenosti. Slovo začínající velkým písmenem je nejlepším možným vyjádřením něčeho nevyjádřitelného, stěží uchopitelného. Rozdělení do odstavců (nebo slok - jak chcete) také není náhodné. Každý odstavec vymezuje jednu větu či smysluplný výrok. Čtenáře možná může na první pohled trochu mást vzájemné doplňování obou postav, nicméně na druhý pohled je již struktura jasně patrná.

            Tímto se konečně dostáváme k obsahové stránce díla. Jeho název napovídá, že rozhodující úlohu bude hrát voda. Je to relativně běžné téma. To je způsobeno asi její dynamičností a odvěkou fascinací člověka vodou všeho druhu. Velké písmeno by mohlo poukazovat na vodu jako na jeden ze základních elementů. To však úplně není náš případ. Na začátku díla se nacházíme (nečekaně) na samém začátku. Nelze ho pořádně popsat, neboť jsme vlastně nikde. Autor to vyjadřuje takto:

"ářčáářnevidím, ni tmu

kolem jen Zapomnění"

Z následujících slov se dozvíme, že se jedná o jakousi potenci, o čistou možnost. Už v této fázi je naznačen charakter obou postav. Hlavní postava je postavou prožívající (psaná tučně), kdežto druhá je v pozici jakéhosi moudrého rádce, učitele, pomocníka, pro nás asi bude nejvýstižnější označení průvodce. Hlavní postava se tedy po radě svého průvodce vydává na jakousi podivnou duchovní cestu. Jenomže na cestu se může vydat jedině když se zřekne kontroly. Proud ji nese čím dál tím rychleji. Je zde však něco zvláštního, zdá se, že obě dvě postavy vědí kam. Tím místem je bod, kde se vodopád tříští o klidnou vodní hladinou. Všimněme si, že voda má do této chvíle stále dynamickou, řekl bych až transportní funkci. Možná by nám mohlo pomoci označení proud psychiké energie. Najednou se však mění v souvislou a neprostupnou hranici. Navíc není vidět žádný břeh. Tajemnou atmosféru dotváří náhlé ticho a noční obloha. Není divu, že hlavní postava dostává strach. Ta rozlehlost je až stísňující. Důležitým detailem je, že hlavní postava je, ač s průvodcem, úplně sama. To je typický snový obraz. Člověk úplně vidí dívku v noční košili jak osamocena v noci chodí po tajemně klidné, temné vodní hladině. Jenomže není kam jít. Není kam utéct. Jakýkoli pohyb po nekonečné ploše je absurdní. Ani běh ji nemůže zachránit od nevyhnutelného. Musí se podívat do Vody. Na to, co tam uvidí ji připravuje podivné chování Vody ve vztahu k obloze. Uvidí tam samu sebe, totiž svoji část, která je neustále v opozici, nevědomou osobu která je jejím pravým opakem, svůj Stín. Avšak jenom pro tentokráte, Voda je hluboká a skrývá mnohá tajemství. Ona už se však nemůže podívat do Vody, víc neunese. Proto nevyhnutelně musí zemřít, očistit se od všech nánosů. Po této katarzi se zase vrátí, aby uviděla více. Musí se vrátit a poznat více, to je život.

            Ale co to ale znamená, jaký to má smysl? Co je Voda? Takových otázek si můžeme položit spousty. Odpověď na mnoho z nich můžeme nalézt ve starých mýtech, duchovních tradicích, pohádkách apod., ale nejmoudřejší asi bude sáhnout po díle C. G. Junga. Nechci se zde pouštět do analýzy v Jungově slova smyslu (nehledě na to, že s ohledem na moje znalosti ani nemohu). Spíš bych chtěl upozornit na pár souvislostí. Podle jeho zkušeností s výkladem snů je voda typickým, až archetypálním symbolem kolektivního nevědomí. Nejprve se zastavme u slova symbol. Symbol je podle C. G. Junga "nejlepším možným vyjádřením neznámé skutečnosti". Kolektivní nevědomí (velice zjednodušeno!!!!! - to platí o všem zmíněném v souvislosti s C. G. Jungem) je velice stará vrstva psýché. Je tvořena tzv. archetypy, což jsou "apriorní dispozice k psychickým obsahům". Podle Junga je (v souladu s duchovními naukami lidstva) životní cestou tzv. proces individuace, což má být sebepoznávání, neboli poznávání své nevědomé psýché. Jedině tak člověk může hledat stále nové rovnovážné body. Nedosažitelným cílem tohoto procesu je jednota vědomého a nevědomého prožívání. Myslím, že tyto aspekty lze v díle najít. Zajímavý je též samotný konec, totiž očistná smrt. Tento moment je také dohledatelný v duchovních  naukách (od šamanismu po východní esoterické systémy) pod pojmem "smrt ega". Nechci zabíhat do složitých problémů týkajících se jeho očistného potenciálu. Nakonec bych chtěl poukázat na samotnou formu dialogu, totiž na dvojici prožívající postava a její průvodce, která nápadně připomíná šamanský způsob léčení, nebo možná lépe řečeno šamanský způsob vnímání duchovní cesty.