Splyne s ránem

Splyne s ránem

Skončí den. Usnou oči v mém náručí,
Jejich stříbro spadne mi do dlaní,
Má ústa plavé vlasy obtočí
A zas bude láska přání první poslední.

V konečcích smyslů lechtá mne polibky
Ustavičně sladkou vlnou bouří moje slunce.
I zástup tučný, jež tvoří cnostné štětky,
By v něžnosti nevyrovnal se mé milence.

Hýčká každý dotek opětuje hlouběji
Líbá všechen jas mládí.
A já dýchám ještě pořád v naději,
Že to ona mne lačně svádí.

Však marných fanatazií háj kvete bujně,
Leč zírám do šedého rána smutně a sám
Množí se pode mnou krev dosud hojně
Své náruče prázdnu s pláčem rozvírám.

Kéž by Majakovskij rozhlédnul se po kraji,
Stekl po listech proudem a zem rodila by
Rostlé a věčné květy poezie potají,
Možná pak básníci zůstali by.

---