Když se bojím

Můj bože

vždyť to byly kecy

že s tebou cítím se jak v kleci

od níž mi kdosi klíče vzal

když zamkla jsem se

žes mi lhal

a já ti přesto uvěřila

strach necítila

obavy

vždyť o ty pruty z oceli

sázím si rány do hlavy

když už pár hodin tě tu nemám

zas bojím se těch vizí

že nám

přestal být osud nakloněn

za okny tma

a v zácloně

smrad z padesáté cigarety

na sklech tu mrznou zimní květy

a já tou bílou kyticí

krev co mi stoupá do lící

si chladím horkost

v celém těle

proč připadám si osaměle