žena

Už tě slyším, slyším tvé kroky, slyším jak lehce našlapuješ po starých schodech, slyším jak mi buší srdce.. buší rychleji a rychleji. Už vidím tvůj stín jak se pomalu plíží chodbou, už vidím obrys tvé postavy. Už tě vidím. Jdeš přímo ke mně a lhostejně se na mně díváš. Jsi pár centimetrů ode mne, cítím tvůj dech a ty cítíš že se bojím, že se chvěju. Směješ se. Vidím jak se v tvé ruce zaleskne čepel nože. Už vím co se stane. Bodáš mě do břicha.. Nepřestáváš a nepřestáváš. Svalím se v bolestech na zem, ty se ke mně skláníš, ruce máš zakrvácené. Rozepínáš mí košili, nebráním se, vím že to nemá smysl. Zabodáváš mi nůž opět do břicha ale nevytahuješ ho… pomalu řežeš, ukrajuješ mi maso kousek po kousku až jsou vidět střeva. Nevnímám už bolest, vnímám jen tebe. Stále se směješ, začínám se smát taky, díváš se na mně, podáváš mi nůž. Prohlížím si jeho čepel, je celá od mé krve ale přesto se v ní odráží můj obličej ve kterém je vidět hrůzu a šílený úsměšek. Vrážím si nůž do hrudníku. Teď se směješ nahlas. Vytáhnu nůž a podám ti ho, lížeš z něj moji krev.. pak mě položíš na záda a sedneš si vedle mně.. nožem vytahuješ má střeva.. cukám se ale ty si toho nevšímáš, jsi příliš zaujatá mými vnitřnostmi, válejí se všude po podlaze. Ta bolest je strašná, začínám hlasitě sténat, líbí se ti to a tak pokračuješ, čepel nože se zabodává nebezpečně blízko mého srdce, cítím jak mi proráží žebra a jak mi rozevíráš hrudník. Plivu krev. Vidím svoje vlastní srdce. Hladíš mě po vlasech. Trháš mi vlasy. Něžně. Přeji si to. Zabij mě něžně. Dám ti cokoliv. Jsi jen má. Jsem jen tvůj. Ty to víš. Bereš mi ruku a pokládáš mi ji na mou krvavou hruď. Vím co chceš. Nahmatávám srdce. Je to strašné, bolest už je k nevydržení ale přesto beru srdce do ruky. Jedno rychlé škubnutí a je po všem. Dal jsem ti vše. Srdce na dlani. Nevím co cítím. Nevím jestli cítím. Nežiju. Vidím jak odcházíš. Vidím jak se směješ. Vidím jak jdeš po schodech nahoru. Vidím tam muže. Vidím nůž v tvých rukách. Miluji tě. Milují tě.