Proměna

Z ukecaného mladého člověka

stal se přes noc starý morous.

Schovává si pramínek vlasů,

upletený ze suchých růží.

Nevěří sám sobě,

kalendář, je největší lhář.

Vzhlíží se v tobě,

vydáváš sluneční zář.

Žije ze vzpomínek,

i když těch je tu málo.

S tváří tisíci maminek,

trochu úsměvu, by za to stálo.

Sedíc uprostřed opuštěné krajiny,

dívajíc se z kopce dolů,

touží dotknout se klidné hladiny,

po ní pak kráčet spolu.

A uprostřed jezera,

padne správný rozsudek,