Přízrak

Zavítejte do našeho města a vyjděte si večer na procházku a třeba něco takového zažijete na vlastní kůži....

Přízrak

 

 

Zapomenuté klikaté uličky

Co v nich dýchají staletí

Když procházíš je po setmění

Ucítíš vždy napětí – mrazení.

 

 

Všude je mrtvolné ticho

Slyšet jen tlukot vlastního srdce

A kroky tvých ztěžklých bot

Náhle však otáčíš se prudce.

 

 

Tvé oči spatřily jakýsi stín,

Rozum je potlačen touhou po tajemnu

Zrychluješ chůzi s nadějí že

Za rohem spatříš postavu onu.

 

 

„Tak teď už musím ji uzřít“

v posledním okamžiku přízrak však mizí

a ty připadáš si jak uprostřed labyrintu

nevšiml sis, že jsi se ocitl v podzemí.

 

 

Hnilobný zápach a chlad

To tvé smysly nevnímají

Tvůj cíl je jinde

Spatřit záhadné stvoření.

 

 

Ženeš se zatím jako lovec

Opět si dohonil ten divný stín

Ocitáš se ve slepé chodbě

Nemá kam uniknout tajemný mim.

 

 

Náhle se stalo to co jsi nečekal

Než jsi se přiblížil

Pláchla osoba v kápi i její stín

Jen pot na čele ti zbyl.

 

 

 

 

 

 

---