Noční obloha

Hmmmm....zajímavý... jenom ten pytlík plnej štěstí se mi furt nějak blbě spojuje s něčím, co tam asi nemá co dělat.. Mimochodem - v první sloce jsi naprosto samovolně dosáhl absolutního rýmu :-)))) no, Jára Cimrman by tě pochválil:)))... zajímavý... C. U. Marigold

zemrit je normalni, nestesti by bylo byt nesmrtelny....!!!

Tedy opravdu to má hloubku, asi tě začnu číst více... sss... TIP

Teď ti udělám něco naprosto hnusného a doufám, že se nebudeš moc zlobit: Zkoušel jsem to drobet zveršovat (a nevypustit myšlenku, což je trabl) protože tak, jak je ta báseň napsaná Tebou, v ní necítím kompaktnost veršů - spíš volnost neveršovanosti. Tak se prosím nezlob a dej mi vědět co tomu říkáš ... samotnému mi to moc nešlo, no. :) A už rači mlčím, než mě někdo zadusá do země. Jet nocí po temné obloze je jako držet pytlík štěstí a nebát se toho, protože zemřít je potkat se s pověstí Je to jako rozesněný sen sen, který nebyl a nebude prostě je to jako jet nocí po temné obloze ...

Tak to se mi opravdu líbí!!! (K dokonalosti chybí jen vypilovat formu nechci určovat normu časem třeba sám zjistíš co je dál za mosty a za břehy) *TIP!

Jen tak osobně si myslím, že do toho hrabat víc je už skoro zbytečný, radši se kouknout na Měsíc snad jen dopilovat počet slabik (ať to do sebe zapadne líp) - ale to jen jestli budeš sám chtít.