Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MY

14. 03. 2006
1
0
986

"Tak teď už vím jak vypadá anděl..." "?????" "No..jsi plna radostí...plna hříchů...přec dokážeš vyslechnout...pochopit?..." "???" "Co?" "No já jen..jak jsi na to přišel...? Známe se snad?..." "Ne neznáme SE...to já tě znám..." Mám ráda...toho kluka co stál u lavičky... zdálo se mi že má podmalovaný oči...a snad i prokřehlý prsty...ve kterých tak křečovitě svíral prázdnou krabičku od cigaret...nikdy nezapomenu na tu vůni...tu zvláštní vůni... nějakej parfém...něco od Boxera...co mi nikdy nevoněl...smíchanej s vůní cigaret...co už jsem nikdy necítila...

Pomalu..
pokládáš otázky...
pokradmu...
sbíráš oblázky...
nezvykle těžké slzy...
nevidíš je?...

Jak malíř jedeš
štětcem po plátně...
a maluješ svou ideu...
že bych to byla já?...

ne...
to nemohu
být já...

všude je černá barva...
ale ta se ke mně
přeci nehodí...

anebo...

jsou to...
snad ne...!!!
mé hříchy?
Víš, není tu žádná kritika, tak si dovolím... Mě se to vlastně líbí, nevím pořádně čím. Co do básnického řemesla - přiznávám - nevím, co bych poznamenal, protože je v tom malinko klišé a trochu pathosu, který není podle mého gusta. ALE - a to je možná ono- společně s prologem to na mě působí nějak velmi upřímně a poctivě. Takže proto tahle obšírná kritika. Ve Tvém profilu stojí napsáno, že jsi z Tachova. Myslím, že jsem tam nikdy nebyl, a tak si tuhle báseň představuji u lavičky vcelku opuštěného městského parku, kde se toho zdánlivě moc neděje - a přece něco. A jsme zpátky u té poctivosti básně, která mě zaujala. Hezký den MvB

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru