Pravda o perníkové chaloupce

Již dlouho mě pěkně štve, jak knihy, určené našim nejmenším, cpou do těch důvěřivých hlaviček různé nesmyslné pohádkové pasáže. Takto chceme připravovat naše potomky pro život? Představte si, že přečtete chudince dceři pohádku „O princi žabákovi.“ Co se stane? Dívenka najde na louce žábu a pod vlivem nedávno slyšeného příběhu ji důvěřivě políbí . Žába nejenže se nepromění na krásného prince, ale vaše dítě třeba dostane ekzém! Ještě mnohem horší dopad může mít pohádka „O dvanácti měsíčkách.“ Pod jejím vlivem se vaše dítko vydá do sněhu hledat jahody, aby rodině udělalo radost a, v lepším případě, to odnese pořádným nachlazením. Horší variantu zde raději nebudu rozvádět……. Podle mne jsou takto předkládané příběhy na dětský duševní potenciál škodlivější než „Noční můra z Elm Street“ nebo „Pátek třináctého“. Protože po dlouhá desetiletí s tím odmítl kdokoliv cokoliv udělat, podnikl jsem, na vlastní náklady, dlouhodobý a náročný výzkum, abych se dopátral pravdivého znění příběhů a odstranil z pohádek alespoň ty nejkřiklavější nesrovnalosti. Laskavému čtenáři předkládám první ovoce své práce a věřím, že i děti si takto aktualizované příběhy zamilují a již se nestane, že nějaký dospívající chlapec se bude s kalašnikovem v ruce honit po lese za jelenem se zlatými parohy nebo jiný hoch bude škubat labuť, protože se mu zdálo, že si krásná panna pomalu svléká své peří……..

Začátek příběhu je v pořádku. Dřevorubec si přivede do své chalupy, kde žije se dvěma dětmi, novou manželku. Té jsou nevlastní děti trnem v oku a různě je týrá. Až potud je příběh zcela normální. Nevěřím však, a výzkumy to potvrdily, že by z Jeníčka a Mařenky, žijících v takovémto prostředí, vyrostly dvě hodné a nevinné dětičky. Vždyť to byla klasicky rozvrácená rodina! Macecha děti týrala, s manželem se kvůli tomu hádali a on, samozřejmě, se dal na pití! Při svých výzkumech jsem narazil také na názor, že vůči Jeníčkovi uplatňovala macecha pedofilní praktiky, ale tuto domněnku nemám podloženou důkazy, takže ji nemohu prezentovat jako fakt. Každopádně však obě děti vyrůstaly v nezdravém rodinném ovzduší a podle toho vypadala jejich výchova a morálně volní vlastnosti. Místo borůvek trhal Jeníček v lese broučkům nožičky a křidélka, Mařenka ničila ptačí hnízda a společně vybírali výpalné od dětských sběračů hub a lesního ovoce. Doma děti odmlouvaly otci a kuly pikle proti maceše. Není rovněž pravda, že by je otec zavedl do hlubokého lesa z ekonomických důvodů. Nesmíme zapomínat, že se to vše odehrálo před dávnými časy, kdy lesy u nás byly opravdu rozsáhlé a nezdevastované. Podařilo se mi zjistit, že dotyčný dřevorubec prodával bokem stromy sedlákům, ať již na stavby nebo na palivo. Dobromyslný majitel lesa nad tím mávl rukou, protože tenkrát bylo dřeva dostatek. Dále jsem vypátral, že obě děti vzal otec sebou jednou ráno, v těžké opici, kdy už nechtěl poslouchat manželčino ječení, z něhož mu praskala hlava. Možná ani nezamýšlel ponechat je v hlubokém lese, to se již asi přesně nezjistí, ale cestou se osvěžoval z čutory, přikrmil tak hladinu alkoholu a na jednom místě prostě usnul. Rozjívené děti, vidouce, že tatík spí, sebraly mu sekyru a šly si hrát na indiány. Potom jednoduše v lese zabloudily. Jejich cesta k chaloupce, popsaná v knihách klasiků, se dá vzít jako reálná. Zastavme se až ve chvíli, kdy k ní Jeníček s Mařenkou dorazili. Samozřejmě je nesmysl, že by byla perníková! Nejsem odborník na stavební materiál, ale již jen představa, co by s takovým stavením provedl jeden pořádný liják, tento údajný fakt vylučuje! Podobnou nehorázností je to, že ve stavení z perníku, zdobeného cukrovou, čokoládovou, případně jinou polevou, je instalována funkční pec! V případě zmíněné stavby se mi povedlo zjistit docela podrobně, o co tu vlastně šlo. Byla to úplně normální dřevěná chalupa, ve které původně žili dva staří manželé. Děda byl takový domácí kutil a tak si svoji milovanou chaloupku hezky natřel a ozdobil reliéfy, že z dálky mohla opravdu vypadat jako perníková. Když k ní došli Jeníček s Mařenkou, starý pán již nějakou dobu nežil a babička tu bydlela sama. Přivydělávala si tím, že sušila různé lesní plodiny na čaj, který pak prodávala na trhu. Oba parchantíci dorazili ke stavení a malované stěny inspirovaly Jeníčka k pokračování hry na indiány a sekyrou se začal trefovat do dřevěných ozdob. Rány do zdi pochopitelně vyhnaly stařenku ven a není divu, že zjištěnou situací nebyla právě nadšena. Nehledě na to, že v jejím věku lézt na žebřík a opravovat vzniklou škodu, není zrovna oblíbená činnost, naštvalo ji asi i to, že nějací spratkové ničí milované dílo zemřelého manžela. Další konkrétní vývoj situace není přesně doložen, ale asi došlo k ostré výměně názorů, jejichž výsledkem byla sekyra v babiččině hlavě. Tady se asi oba sourozenci přeci jen trochu zarazili a začali přemýšlet, co s mrtvolou. Nejdříve však prohledali chaloupku, pobrali peníze a předměty, které mohly mít nějakou cenu. Nezjistil jsem již, koho z nich potom k odklizení mrtvoly inspirovala roztopená pec. Každopádně to dopadlo tak, že nebohou stařenku naporcovali a spálili ve zmíněné peci! Měli štěstí, že trhy se právě v té době nekonaly a tak babičku dlouho nikdo nepostrádal. Když se pak přišlo na to, že je chalupa prázdná, nikoho nenapadlo hledat její pozůstatky v peci! Zkrátka zmizela a bylo to! Tento zločin těm dvěma spratkům tedy prošel! Od chaloupky vedla k městu po léta prošlapávaná pěšinka, takže vrátit se domů, nebyl pro Jeníčka s Mařenkou už žádný problém. Od městských hradeb k rodnému stavení již trefili. Doma pak vyprávěli onen smyšlený dramatický příběh o perníkové chaloupce a zlé babici. Opilý otec tomu nevěnoval moc velkou pozornost a macechu zase spíše zaujaly donesené peníze a předměty, které okamžitě zabavila. Někoho, po nějaké době, zřejmě pak zaujalo povídání opilého dřevorubce v hospodě, zaznamenal ho a tak vznikla ona pohádka o perníkové chaloupce. Spravedlnost však nepřišla v tomto případě zkrátka, protože když za nějakou dobu umřel otec na cirhózu jater, napjatá situace v jejich domku nabrala obrátky. Jeníček, nyní spíše statný Jan, si zřejmě vzpomněl na svoji zkušenost z lesa a maceše rovněž zatnul sekyru do hlavy. Doma však neměli žádnou velkou pec a tak byl spatřen houbaři, když chtěl mrtvolu zahrabat v lese. Byl pak veřejně popraven podle tehdejšího právního systému. O pár let mladší Mařenka byla dána na vychování do nějaké měšťanské rodiny. Odtud však po nějaké době utekla a nejspíše skončila u nejstaršího řemesla na světě. Tady už se stopa po ní definitivně ztrácí. Takže takový je skutečný příběh o tzv. „Perníkové chaloupce!“

---