V hodině, kdy upřímna

 

 

Vzbuzena
S pootevřenými víčky slyším
Nezvoní
Přesto cosi trne v záchvěvech
dvou rukou napřímo

Mlhavého zrcadlení poloviny dráhy
                             nemělo by se bát
to jen v deset a dvaadvacet drobných
měsíc mihl se ti v úsměvu

Hrdá kočka v ulici
             vříská mi requiem
po dvaadvacet dvacet dva
          Dny
                   navrací se
bez ostří bez sametu
říkám jí madam

Když kráčí po ose hodin
od desíti ke čtyřem
v medailonu na hrudi
udeří to silněji