Hodně štěstí moře lásky.
Pohlaď vedle sebe zlaté vlásky.
Které jsou tvého srdce krásky .
Dva lidé se milují,když se objeví první vrásky.
A do toho by jim neměl nikdy nikdo zasahovat.
A pokoušet se jedny city na scestí směrovat.
Myslím,že moc dobře víš .
O čem teď přemýšlíš
Ty kdo tato slova píseš.
Byla krásná hvězdná noc,
Ale ona jako by nevnímala její tajemnou moc,
Ne teď ne nyní
Nad tímto se pozastavují jiní.
Bohužel nastala tma bez víry,
Plná emocí,kterých je přespříliš.
Seděla a tiše pozorovala
Noční obloha jako by se jí posmívala v jejím neštěstí.
Slza za slzou kloužou po tvářích,bohužel ony ten problém neřeší,
Ten se rozohnil do značné míry!
A srdcem projel ostrý hrot ledu
Přesto ještě slyší jeho slova vyznávající slova s příchutí medu.
Cítí jeho vůni a dotek
Vidí jeho tělo a celá se chvěje.
Ale jeho láska odešla a on spolu s ní
Zůstal jenom temný stín
Ten který zahalil svým pláštěm
Vše co nebylo schopné uniknout,všechnu radost,všechen smích
A nahradil to tichým pláčem.