anděl smrti

Zamyšleně hleděla před sebe kamsi do dálky,přemýšlela o tom co by mohla ještě změnit a hlavně jak,avšak na nic nepřišla.Odněkud zavál chladný vítr a do klína jí spadl důkaz podzimu a brzký příchod zimy.Přitáhne si bundu úžeji k tělu a slaná slza stéká po promrzlé tváři.Všude kolem je klid a mír.Pohoda kterou naruší občas kroky psa či člověka.Ohromný strom udržuje malou postavu ukrytou a v bezpečí před očima kohokoliv.Jeho silný kmen a skoro holá koruna krále ,nyní připomíná svatostánek,pilíř v dávném chrámu bohyně Afrodity.Změnit běh času se nedá to ví.Zhluboka vdechne naposledy chladný vzduch a drobnými,zmrzlými prsty pohladí vrásčitou kůru stromu.Ještě na okamžik se dotkne tváří a vdechne jeho omamnou vůni – děkuje za úkryt i za radu a pomalým rozvážným krokem se vrací zpět k domovu.“Možná zapomene na to co cítí,možná uvidí na jaře znovu rozkvétat kvítí.Ale teď je podzim samá chmura,dotýká se pesimisty a tím z ní zbývá malá nejasná nula.Své pocity píše,zavírá do dubové stromové chýše,aby byli v bezpečí.“Ted mizí cestou kterou si dobře pamatuje,k domovu.Ten září světlem a voní volností.Proti ní se vynoří postava oděná v bílém volném rouchu a natáhne směrem k ní ruku. „Kdo jsi?“zeptá se a cítí že slova prochází celým jejím tělem.Podívá se na sebe a s úžasem sleduje sebe samu oděnou stejně jako postava před ní akorát září ne zlatým,ale stříbrně-růžovým světlem. „Neboj se.Přišla jsem ti usnadnit cestu,“ usměje se a její rty připomínají čerstvé jahody,oči hnědé jako čokoláda a hluboké,že má pocit jakoby se topila.Vlasy má blond a dlouhé až po pás. „Kde to jsem?!“ zajímá se nově příchozí a otočí se zpět. „Si mrtvá,ale neboj tady ti bude lépe,než tam dole.Měla si to tam těžké,ale potřebovala si to,aby ses mohla příště narodit s novými zkušenostmi.“Udiveně pohlédne na postavu před sebou a řekne: „Ale já si nepřipadám mrtvá spíše naopak ani si nepamatuji,že se mi něco takového mohlo stát,si blázen!“ Dlouhými prsty nevěřící přejede po tváři a vyvolá tak pohled na auto řítící se velikou rychlostí a dívku co právě vychází z parku…. Vyplašeně setřese nechtěný dotek ze svého těla. „Tak pojď,bude ti lépe.“A ona opravdu vyjde do světla před sebou. „Kdo jsi?“ A odpověď se jí rozezní v celém těle : „Anděl smrti.“ A pak je pohltí zářivé uklidňující světlo – bude líp.

---