PARALELNÍ SVĚT-34

Strážník zahlédl, jak prchající muž s batohem na zádech běží k jedoucí tramvaji, za kterou vzápětí zaběhl. Rychle se proto také k ní rozeběhl, načež se u tramvaje, která v zatáčce přibrzdila, ocitl. Nikde však onoho muže neviděl, přičemž spatřil dalšího strážníka, který přibíhal k tramvaji z opačné strany.

„Asi naskočil do tramvaje!“ vykřikl na svého kolegu a po několika dlouhých skocích naskočil na nástupní plošinu tramvaje, do níž už nastoupil jeho kolega. Ta byla poloprázdná, a tak jí rychle prošli. Nikdo z cestující však neměl při sobě batoh a ani na sobě takový oblek jako ten koho honili. Oba strážnici tedy rychle vyskočili z tramvaje a začali se bedlivě rozhlížet po ulici. Toho koho hledali, ale nikde nespatřili.

  Kapitán Jan Skácel sprintoval v civilním oblečení a s batohem na zádech k jedoucí tramvaji. V jejím zákrytu se na chvíli ztratil z očí strážníků, kteří ho honili. Zlomek vteřiny váhal, jestli má naskočit do tramvaje, která jela do té ulice, v níž měl zaparkované auto. Rozmyslel si a proběhl mezi dvěma stojícími automobily u chodníku. Poté doběhl do otevřeného průjezdu, jímž se dalo dojít do vedlejší ulice. Neváhal a kryt stojícím nákladním vozidlem oním průjezdem proběhl. Vzápětí se ocitl v druhé ulici a rychlým krokem si to namířil směrem k té ulici, kde stál zaparkovaný vůz, kterým přijel.

  Zvuk policejních píšťalek dával tušit, že strážníci se nehodlají jen tak vzdát. Skácel se při rychlé chůzi zadíval na hodinky, podle nichž zjistil, že ta výbušnina, co má v batohu, exploduje za několik desítek minut. Přitom došel na roh ulici, na které na opačné straně bylo zaparkováno několik automobilů. Mezi nimi i ten, jímž přijel. Obezřetně se rozhlédl a poklusem přeběhl ulici. Zároveň spatřil, jak do ulice vbíhají dva strážnici. Ve stejný okamžik doběhl za jedno stojící vozidlo, za nímž se přikrčil. Přes dveřní okénka auta sledoval strážníky, načež stále přikrčen se rozeběhl podél řady zaparkovaných vozidel.

 K automobilu, do něhož chtěl nasednout, mu zbývalo už jen několik metrů. Pojednou však uviděl strážníka, který vstoupil na chodník a šel rychle jeho směrem. Díky většímu kmenu stromu, k němuž se v podřepu přitiskl, ho strážník nespatřil.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby, přičemž sáhl do kapsy a vytáhl pistol. Na ní rychle vysunul malý teleskopický zaměřovač, nastavil tichou střelbu a také to, aby vypálila uspávací střelu. Poté se mírně vyklonil a zalícil zbraň na strážníka. Ten si ho všiml a hned sáhl pravou rukou k pouzdru, ve kterém měl pistoli. Ve stejný okamžik Skácel stiskl spoušť a strážníka zasáhl do hrudi. Ten se zapotácel, chytl se levou rukou za zasažené místo a pak se sesul podél auta k zemi. Skácel přikrčeně rychle došel k vozu a než nasedl, dal batoh do zadního úložného prostoru. Poté nastartoval a odjel od chodníku. Pomalou jízdou pak projel ulicí, na které se pohybovalo několik strážníků.

  O několik minut později už jel směrem k předměstí Prahy, přičemž stále hleděl na hodinky. Sotva opustil město, tak velkou rychlostí jel k předem vyhlédnutému místu, kde hodlal nechat výbušninu vybouchnout.

 Vozidlo zastavil u okraje lesa, vytáhl z něho batoh, dálkovým ovládačem kolem něho vytvořil ochrannou clonu proti spatřen a rychle se rozeběhl lesem k nevelké mýtině. Neměl čas vyhloubit díru, aby exploze byla ztlumená, a tak se rozeběhl sprintem zpět do lesa, v němž zalehl. Z bezpečné vzdálenosti hleděl na položený batoh a zároveň se díval na hodinky. Vzápětí uslyšel zazvonění budíku, načež zaduněl výbuch.

„Hrome, to byla šlupa,“ řekl si, když se zadíval na místo exploze, nad nímž se pozvolna rozplýval kouř. Ještě chvíli hleděl na mýtinu a pak se rychlým krokem vrátil k autu. Odmaskoval jej, ale sotva se rozjel, tak opět kolem něho vytvořil ochrannou clonu.

KONEC TŘICÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI