Pod maskou...

Dostala jsem otázku...zda si snad myslím, že jsou hloupí, že nevidí, že mi něco je... proč jsem tak uzavřená...proč jim neumím říct co mě trápí... proč?..proč?...proč?...."Ale mně nic není..."...mno jasně...nic mi neni...vím že už je to trés okoukaný...pořád to opakuju... pořád ten samej trik...slečno, řekni: "Jsem v pohodě"..nahoď úsměv....a obejmi je...řekni jim, že ti opravdu nic není... že jsi šťastná..."Ale já nejsem..nejsem šťastná!"....a co oni by s tím asi tak udělali?...akorát by měli starosti...ale zbytečně, protože ty víš, ty víš, že by ti nepomohli...ty víš že ti nikdo nepomůže... tak si vezmi tu starou, dobrou masku...a přestaň ronit krvvavé slzy....k ničemu to nebude...oni budou mít jen starost.. a tobě to nepomůže....oni ti nepomůžou...chápeš to, slečno?... nepomůžou ti, protože tobě je složité pomáhat... dokonce i archanděl Gabriel nad tebou zlomil hůl, krásná slečno... ani ten ti nepomohl...dokonce i ten si radši přiznal, že zklamal, než aby přemýšlel nad tím, jak by ti pomohl...dokonce i on řekl, že neví jak ti pomoci...dokonce i on to vzdal... tak se znovu usměj, slečno...pusť si krásnou hudbu...sedni si do toho svého křesla...uteč do svého světa...a tam si klidně plač...plač...uleví se ti...ale neplač před nimi...no tak se usměj...usměj se, krásná slečno...

---