Hogaro, kapitola 2. - Planeta Hogaro

vysvětlení některých pojmů: Haša - bojovník Řádu pěti elementů, rozhodují o důležitých věcech ohledně činnosti Řádu Da-něco- - nejvyšší Kira - velmistr Kore - mistr Něco málo přidáno.

Řád ovšem o hrozbě Změněných věděl už dávno. Informovali je duchové planet. Nevěděli, kdy přijdou, ale věděli, že určitě přijdou.

„Právě vplula loď Změněných do naší soustava,“ vyslovil už tak očekávanou novinu duch Hogara.

V místnosti byla jen jedna osoba, která však nehodlala příliš brzo přerušit svou meditaci. Tou osobou byl Dakira – Haša, nejvyšší velmistr Řádu, a jeho jméno se stalo legendou mezi lidmi, jež se nepohybují kolem Hašů. Jmenuje se Heloko a je synem Haklota a Fergenily, milenců, jež neuposlechli rady rodičů a staly se Hašy. Zplodili Heloka, který se díky tomu, že měl oba rodiče Hašy, narodil s tím co jiní získají až při zasvěcení. Jeho schopnosti ho dovedli až na nejváženější místo Řádu. Stal se prvním Dakira – Hašou. To už však odvál čas spolu s přirozenou smrtí obou rodičů. Není před ním stál přetěžký úkol ubránit soustavu před těmi genetickými proměněnci.

Po dlouhé chvíli Helok konečně procitl z hluboké meditace. Díval se nějakou dobu na ducha Hogara a až pak promluvil. „Kolik?“

„Dvě lodě orbitálního bombardování třídy Archer, dvě výsadkové lodě třídy Apokalyps, bitevní loď třídy Cosmos a průzkumná loď třídy Grasshopper, všechny plně naloženy, “ odpověděl duch Hogara.

„To není dobré znamení zvlášť, když jsou to Změnění.“

„Co chceš udělat?“

„Vyzvu ho na osobní souboj. Je tam hodně lidí.“

Duch Hogara na chvíli zmizel. „Lidí je více, jak 97%,“ navrátil se s odpovědí velice povzbudivou. „Všichni mají v sobě nenávist k Změněním.“

„To je výborné takže pokud použijeme jejich nenávist proti Změněným mohli bychom je porazit a tím i osvobodit posádku těch lodí,“zamyslel se nahlas Helok.

Duch Hogara zmizel a Heloka nechal vlastním myšlenkám.

&&&

Trénink probíhal jako obvykle daleko od osady a Dered s Kore–Hašou, mistrem, země Ferkerem se pomalu rozcvičovali. V podstatě šlo spíše o meditaci než rozcvičení těla, ale normálnímu člověku to připadalo spíše jako rozcvičení těla. Na chvíli si sedli naproti sobě a své zbraně položili před sebe. Dered používal neobvyklou variaci hole, základem byla klasická hůl sic o maličko kratší a na koncích měla připevněny jednostranné čepele, na každém konci dvě. Zatímco Ferker používal meč, skoro stejný jako používali japonští rytíři, takzvaní samurajové. Oba své zbraně uměli používat velmi dobře, ale jelikož byl Ferker Kore-Haša uměl bojovat i za pomocí sil přírody, především sil země.

Otevřeli oči, vzali si do rukou své zbraně a vstali. Bojový postoj použili podle toho jakou používali zbraň. Dered se svou holí zaujal postoj v předklonu a se zbraní za zády. Ferker se postavil s jednou nohou více vepředu a před sebe napřaženou zbraní. Nějakou dobu kolem sebe kroužili. Jako první zaútočil Dered. Boj byl zdlouhavý a nerozhodný dokud Ferker nepoužil svých zvláštních sil. Země se pod Deredem začala třást.

Dered se sotva držel na nohou, ale přesto se snažil uklidnit zemi. Chvilku mu to šlo, ale pak na chvíli ztratil koncentraci a dostal se tak na začátek. Po druhé se mu povedlo málem zemi úplně zklidnit. Zase na chvíli nedával plně pozor na své počínání a vrátil se zpět na začátek. Zakymácel se a málem neudržel na nohou, ale naštěstí mu pomohla jeho zbraň.

Ferker pozoroval celou situaci klidně a nezasahoval do ní. Byl tu přece jako trenér. Tento doposavad chlapec měl neuvěřitelné vlohy v oblasti sil vzduch, ale síly země mu byly cizí. Proto ho trénoval samotného a daleko od tréningového centra. Bál se , že bude Dered ze strany ostatních kadetů zesměšňován. Cítil jak vysílá obrovské impulzy zemi, ale ta ho nechce poslechnout. Nechápal. Chvíli se na něho díval a sledoval signály kolem něho. Pak si to uvědomil země čerpá sílu mu vzdorovat z jeho signálových povelů, které jí ovšem, jak si uvědomil za chvíli, posílá s nedůvěřivostí. Zavolal na něj. „Derede důvěřuj síle země a i ona ti bude důvěřovat a až pak tě poslechne.“

Dered slyšel, co mu Ferker říkal, ale nevěděl, jak to má provést. Přemýšlel jak to bylo s ostatními živly a jejich silami. Dlouho přemýšlel a přitom se snažil udržet na nohou, ale nedařilo se mu. Konečně si uvědomil, proč ho země na rozdíl od ostatních sil živlů neposlouchá. Musí se k zemi chovat stejně jako k ostatním živlům. Poklekl i když s obrovskou námahou, aby nespadl na všechny čtyry, a pohladil zemi pod sebou. Soustředil se na uklidnění a po chvíli nebylo známky po předchozí aktivitě země. Ferker se na něho podíval a Dered mu s úsměvem na ústech opětoval pohled.

„Derede, víš co jsem ti říkal, ale ti si mě neposlechl,“ řekl s úsměvem tentokrát Ferker.

„Mistře já uznávám jiné hodnoty než ostatní Hašové,“ zkoušel mu vysvětlit Dered svůj postoj k životu.

„To by mne celkem zajímalo jaké hodnoty to přesně jsou.“

„Láska, přátelství a důvěra. To jsou mé hodnoty.“

„Ano jsou vskutku podobné hodnotám Hašů, ale ta láska k nim opravdu nepatří,“ Ferker vstal ze země, kde doposud seděl. „Láska k přírodě je sice správná, ale u Hašů mezilidská láska nemá místo. Zastírá jinak klidnou mysl a jistou ruku.“

„Proč?“

„Proč. Ty se ptáš proč. Já ti to řeknu. Hašové mají jisté schopnosti, které získají během Zasvěcení. Tyto schopnosti jsou v člověku probuzeny, a kdyby Haša zplodil s člověkem dítě, to by získalo jeho schopnosti a mohlo by být vychováno jako Ničitel a ne jako Ochránce.“

„Hmm.. Přesto se mi zdá přehnané, aby neměly být přístupné vztahy lidí a Hašů.“

„Z jakého důvodu jsi tak přesvědčen.“

„A co Haklot a Fergenila.“

„To byla výjimka a jejich dítě vychovali Hašové.“

„Když ho vychovali Hašové, proč se to nedělá s ostatními.“

„Dělá se to, ale nikdo o tom nesmí,“ podíval se na Dereda a nasadil výraz při němž Deredovi zamrazilo.

Pochopil, co tím výrazem Ferker chtěl říci, a tak raději zmlkl. I on byl stejně jako Dered jeden z mála, z těch lidí, kteří znali svůj pravý původ. Ferker i Dered byli dětmi Zakázané lásky.

Najednou Dered pocítil podivný pocit, jakoby přímo příroda zažívala neklid. Něco ho nutilo podívat se vzhůru. Neubránil se a podíval se na oblohu, kterou po chvíli pronikl a uviděl první hvězdy. To co hledal, ale bylo v soustavě a přibližovalo se. Hledal tedy dál až narazil na podivný útvar. Zaostřil a poznal to, na co už čekali, tak dlouho. Uviděl lodě lidí s insigniemi Změněných.

„Jsou tu Změnění,“ řekl s kapkou strachu Dered.

„Já vím,“ odpověděl mu Ferker.

Dered se otočil a lekl se toho, co uviděl. Stál tam muž úplné dvojče Ferkera až na jednu drobnost. Byl totiž průsvitný. Oba se na něj dívali a občas prohodili pár slov, ale přesto jim na tu krátkou vzdálenost nebylo rozumět. Dered se na ducha neustále díval, jistěže se už setkal s několika duchy, ale ne v této 'neúplné' formě. Ferker se rozloučil s duchem a chvilku na to nebylo památky, že by tam někdo byl.

„Kdo to byl ?“vypadlo konečně Deredovi z úst.

„Hmm.. no zastavil se na chvilku tady duch elementu země a pochválil tě, i když nevím proč,“ odpověděl mu Ferker.

„A co chtěl?“

„Zajímal se o tebe a tvoji neobvyklou techniku.“

„Co jste mu řekl?“

„V podstatě mi on řekl víc než já jemu. Hlavně jeho pocity mne zaujali.“

„Pocity?“

„Ano, pocity. Podle nich se řídí vůle všech živlů. Díky nim jsme schopni živly ovládat. Lidé jako já je ovládají tvrdou rukou a porouče jí a jen málo z nás jde cestou něhy jako ty.“

„Aha.“

„No radši už půjdeme už se stmívá.“

Ferker zasunul zbraň do pouzdra a pomalu odcházel směrem k osadě. Dered ještě chvíli zůstal na místě a přemýšlel. Naslouchal přitom hlasu větru. Pak i on odešel do osady.

&&&

„Šach mat,“ ukončil hru kapitán Kormi.

„Mnoho jsem toho zapomněl, ale dal jsem ti dost zabrat co?“ odvětil na to Gorgone.

„Dal, ale útěchou ti asi nebude, že i já mnoho let nehrál.“

„Ani se nedivím. To, co jsem o tobě slyšel, nebylo moc povzbudivé.“

„To ti věřím, ale chybu nehledej na mé straně. Antrok neposlouchal mých rad a přímo se proti nim postavil. Nakonec všechnu vinu svalil na mne.“

„Mluvil jsem s ním a nemám důvod, proč ti nevěřit. Stejně si myslím, že mu neměli povolit ten jeho let. Tvá verze se zdála o moc bezpečnější než ta jeho. No smůla pro tebe byla, že na té zničené lodi ukončoval základní výcvik v terénu vnuk generála Gergy.“

„Máš pravdu smůla se mi lepí na paty.“

Jejich rozhovor byl přerušen příchozí zprávou z velitelského můstku vlajkové lodi. Jakmile utichl tón přijmutí zprávy, kapitán Kormi si ji přečetl.

„Bohužel musím náš rozhovor ukončit. Potřebují mne na můstku.“

„Nic se neděje. Hold práce je práce. Já bych měl taky zkontrolovat své muže, když už za chvilku budeme muset letět zpět.“

„Šťastnou cestu a na shledanou,“ s tím se kapitán Kormi rozloučil a zamířil na velitelský můstek.

„Doufejme,“ hlesl a pomalu odešel k hangárům.

---