ve vlaku ...

Proč někteří směřují k uznání, správné morálce, etickýmu chování, zalíbení se ... a jiní jdou prostě svou cestou? Protože je to stejně všechno na nic. Pořád někam spěchat, něčeho dosahovat. Proč prostě neumím zůstat v posteli až do pozdních hodin odpoledních. Prostě se jen válet, přemýšlet, na všechno se vysrat. Člověk by  se měl někdy naučit na to kašlat. Prostě zůstat ležet, nic nedělat, jen cítit. To není uspěchanou dobou, za to si můžeme sami. Vytvořili jsme ji my ... a my se jí taky neumíme zbavit. Při tom je naše ... obrátila se proti nám. A teď si nevíme rady. Nepřidat se k ní možná znamená vzdát se některých úspěchů, ale není někdy úspěchem právě to být něčím jiný? Neposlouchat co si žádá tep doby ...? Asi ne ... jinak by takových lidí bylo víc. A nebo je umění srát, tak luxusní záležitostí, že ji umí jen hrstka z nás. Tak proč? Protože se od nás něco očekává a my bysme neměli zklamat ... zklamat je asi těžší než uspět. Aspoň pro mě. Neumím kašlat na lidi, věci, situace. Honička za ženskou jménem Dokonalost. Určitě nestojí za to, nejspíš žádná ženská nestojí za to. Nemusíme přece být všude první, řada na nás dojde. Někdo tvrdí, že všeho je dost. Napsat a uvědomit si to ... to by šlo, ale provést to ... to nejde. Udělejme ze sebe taky někdy voly, smějme se sami sobě, protože směšní opravdu jsme. Já teda určite. Ale někdy zavazí něco jako Hrdost ... další zrádná ženská. Nejspíš nadešel čas se toho všeho zbavit ...  a třeba bude zase dobře. Takže s chutí do toho, protože tohle nebude nikdy hotovo ...