Detektivní noir story

Seděl sem v kanceláři a a čekal na další případ. Šeřilo se, vlatně, co to kecám, byla tma jak v pytly. V popelníku mi dohořívalo cigáro značky Cleo a já si kafe zředil rumem. Zase, dneska už po třetí. To nic nedělaní mě zabijí, to už je druhej tejden bez práce. Někde sem čet, že dobrej soukromej detektiv by měl mít práci furt a měl by zakázky i odmítat. Tak co se doprdele děje? To už se lidi nepodváděj, už se nikdo neztrácí? Naposledy tu byl ňákej sjetej maník a ptal se kde je tady prádelna, tak sem mu trochu upravil fasádu.
 A teď nic a nic, ručičky mejch hodin s ksichtem Micky Mouse se jen líně převalujou a míří k osmi. V osum večer oficiálně končim, ale to je jenom pro ouřady. Se současnejma kšeftama si nemůžu dovolit mít bejvák tak sem si hodil matraci na druhou stranu kanceláře a bydlim tady, docela mi to i vyhovuje, do práce to mám dva metry a nemusim se obtěžovat s mhd. Ale stejně by to už chtělo práci, jasně můžu prodávat drogy, nebo si sehnat pár kurev, ale proč? Přežiju i takhle a nerad měnim obor.
 Ručičky se už pracně vydrápaly až na tu osmu. Hurá pomyslel sem si, teď bych měl spěchat domů na večeři a za děckama.  Ale bohužel nemám. Třeba jednou, řikám si pořád, už asi dvacet let, ale pořád sem nepotkal tu pravou. Vlastně jediný ženský se kterýma mám kontakt sou bohatý paničky, který chtěj abych vyšťoural jestli jim jejich starej nezahejbá. Občas  se mi ňákou  podaří i vohnout. Ale to není to co bych chtěl. Já sem romantik, chtěl bych se usadit a založit rodinu, mít barák a strom a čokla, kterej bude všude srát. Žádny starý načančaný dámičky co mi daj jenom protože  jim ten jejich zahejbá taky. To mě fakt moc nebere. V kolenech mi praská, když nohy pracně sundávám ze stolu a du si k vařiči udělat nový kafe, už sem se dostal do fáze, kdy kafe konvertovalo na rum. Když už tak stojim u toho zrezlýho vařiče, tak si vohřeju konzervu fazolí a sloučim je s bramborama ze včera.
 Po jídle sem šel zvracet, jo uznávám že brambory s fazolema prokládaný cigárama nejsou nic extra, ale práce není tak to musim vydržet. Doufám že zejtra už přijde ňákej zákazník. Jinak budu muset zajít za známejma a poprosit o ňákej malej kšeftík, někoho zrušit, nebo lehce polochtat. dělám to sice nerad, ale v nouzi se hodí všechno.

Ráno sem se probudil a co nevidim za stolem mi sedí ňákej chlap a na stole ňáká ženská. Chlap je dobře oblečenej a za pasem mu naschvál vyčuhuje bouchačka, ženská je odbarvená blondýna s obrovskejma kozama obalenejch v dlouhejch rudejch šatech. Tak vstanu, du se vedle vychcat, lehce se umeju a pak se voblíknu. Když se vrátim seděj tak furt, což mě dost překvapí. Myslel sem, že je to ňákej rumovej přelud. Ale co když je? Nevšímám si jich a du si udělat kafe, během varu si zapálim retko a otočim se ke stolu. Seděj tam pořád. "Co tu děláš kreténe?,, optám se chlapa pak se otočim na tu ženskou "Mohla byste mi osvětlit vaši přítomnost v mé kanceláři vážená slečno?". Pak si sleju kafe a típnu cigáro, když se otočim zase na ně, zjistim , že chlap na mě míří svou pistolí "Sedim ti na židly kreténe.,, odpoví. Už od začátku mi byl nesympatickej, ale odmítam se nechat urážet ve svý kanceláři "tak vstaň dokud máš prdel na který můžeš sedět, kreténe.,, usadim ho, ale do konverace se vloží ta holka "Ale no tak pánové, nechte toho. Složte zbraně a budeme si povídat jako lidé, ne?" Zeptá tónem po kterym by naskočila husí kůže i mrožovi. Mám pocit, že toto je láska na první pohled. "Tak dobře, ale bylo by dobré, kdybyste mi vysvětlili co kurva děláte v mojí kanceláři takhle po ránu a jak ste se sem dostali a co po mě chcete, protože nocleh to asi nebude, co?,, začnu znovu. Chlap schová zbraň načež se ujme slova "Já jsem Max Shreck a toto je moje žena, Greta. Máme malý problém s jistým mužem a potřebovali bychom pomoc nějakého dobrého detektiva. Jsme tu správně? Ale rozumíte, nechceme žádnýho  obyčejnýho čmuchala co dělá na nevěrách.,, Teď mě nasral, a dokonce dvakrát. Ta kráska je žena toho namyšlenýho imbecila? Copak já sem obyčejnej čmuchal? Mám pocit, že tohle ráno se moc nevydaří.

No, moc se nevydařilo, chlap se do mě ještě chvíli nasíral, a jeho ženuška se na mě moc pěkně culila. Tak sem sem se na ní  culil taky. Ten blbec co se vydával za jejího manžela si toho ani nevšim a vesele komentoval kvalitu mýho bydlení. Když se dostal k bodu, že kvalita bydlení rovná se kvalita práce střelil sem ho do ksichtu. Dvakrát. Jeho hlavinka se vesele rozmázla po mapě města za mym stolem, což mi nevadilo protože sem měl případ. Jeho žena vypadala trochu vyděšeně, ale zdálo se, že tato úprava jejího manžela jí moc nevadila. Pak sem si udělal kafe, nalil do něj zbytek rumu a to samý sem udělal Gretě, pak sem si sbalil svejch pár švestek a rychle sme tam vocaď  vypadli. V týhle čtvrti se sice střílí pořád a chlupatý si mrtvoly všimnou až tak za den, dva až začne smrdět, ale náhoda je blbec, že?