Nevinná

Omlácený černý lak na ulámaných nehtech,
divoký pohled pronásledovaného zvířete,
ve vlasech kapky špinavého deště,
na nohou bota které se zlomil podpatek.

Pohled vržený za záda,
sípavý dech,
černá halenka,
cáry špinavé
není vidět krve co by ji zbarvila do ruda.

Křeč v dlani svírající smrt,
nervy neslyší myšlenky řvoucí pusť,
pevně tak zatraceně pevně drží nůž.

Dýku špinavou bolestí,
čepel přikryta svinstvem a krví,
každým okamžikem tmavnoucí.
Myšlenky se vrací k tělu,
jehož tekutiny proléval...
do něhož se zabodlo ostří

Běží a slané slzy se mísí s kyselým deštěm,
běh se změnil v plazení se bahnem.
Zoufalství prýští z očí,
psi v zádech strach se otočit.
V nevinu nikdo nevěří,
v rukou důkaz - nohy dál běží.

Nevinná, nevinná,
řvát může stále.
Dno se probořilo,
padá dále.
V dlani bahno drtí,
už neunikne smrti.
Nevinná,
tak zatraceně nevinná...