Ovce a Mrcha

Jednoduchý partnerský trojúhelník. Já bláznivě miluji jí, ale ona miluje jiného. Tohle určitě každý zná, já ale (na jednu stranu bohužel, na druhou bohudíky) nejsem „každý“. Někdy si s nadsázkou říkám Někdo a někdy Nikdo. Ale vždy musím mít něco speciálního: Já bláznivě miluji jí, ale ona stejně tak bláznivě miluje jinou. Ano, jinou. Miluji jí tak moc, že když je šťastná, ať už s kýmkoliv, mám z toho upřímnou radost. Ale ona šťastná není, trápí se. Ta dotyčná je totiž mrcha. Hraje si s ní a využívá její plné (a znovu to slovo) a upřímné lásky. Byl jsem, když jsme byli ještě spolu, opravdový milenec, teď s odstupem času, jsem to konečně pochopil. Milovala mě, jako dívka dokáže milovat chlapce. Ale tu mrchu miluje tak moc, jak jen dokáže dívka milovat jen dívku. Někdy jsme měl pocit, že mojí „upřímné“ lásky schválně využívá, a někdy tomu tak skutečně bylo, ale pravda je jako vždy úplně někde jinde. Za to všechno může ta mrcha. Toto obvinění zní velice jednoduše, ale věřte. Mrcha mě buďto k smrti nenávidí, nebo k smrti miluje. Tohle ještě nevím jistě, ale na osnově to nic nemění. Mrcha mě nemůže mít (a nebo nechce mít) – nenávidím ji. Ještě se orientuje? Klidně se vraťte a přečtěte si to znovu, já počkám…

Potvora se proto rozhodla, že mě zničí tak, že si omotá kolem prstu mojí lásku a bude jí ovládat. Povedlo se jí to, protože moje láska mrchu miluje. Nedalo se to vymluvit, jen jsem si sám pod sebou řezal větev, kopal jsem si hrob. Je totiž zbytečné vymlouvat někomu něco, když je zamilovaný. Dřív jsem nechápal, proč se semnou rozešla, bylo to kvůli jinému? Vrtalo mi to hlavou, prostě mě už nemá ráda. Kam se může láska podít? Láska se nevypařila, jen jí přebyla jiná láska, jiná. Prostě někdo s kým se nemůžu srovnávat, jí přesvědčil, ať se mě zbaví. Někdo kdo měl daleko větší moc než já. U dvou kluků by to vyřešila pořádná bitka a nakonec by jsme oba zůstali sami. Ale dívčí láska bude zřejmě jiná. Jak vesele to zní (zřejmě), ale teď mi zrovna do smíchu není.