Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVánice
02. 03. 2001
0
0
1131
Autor
kosa
Vánice
I.
Jdu polem.
Vítr mi mete do tváře vločky
sněhu. Bolí. Štípají.
Jsou horké.
Jsou krvavé.
Z lesa se ozývá křik podřezávané
zvěře.
Nebo je to člověk?
Nevím.
Jdu polem a vítr mi mete
do tváře vločky sněhu.
Jsou krvavé.
II.
Vidím stín,
obrys, skvrna černého světla,
sníh mě oslepuje.
Snad Je to stín vlka, co
žije na měsíci.
Žije na měsíci a když má hlad,
sestupuje na Zem a pojídá
naše mrtvé.
Jeho spáry trhají panenské maso Země,
z které se řine tmavá krev.
Vidím stín,
ale sníh mě oslepuje.