Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVáhy
08. 09. 1999
0
0
1087
Autor
Serafico
Váhy.
Kde se bere
v rohu pod oknem tohohle prázdného pokoje
s jedním křeslem pro žebráka dnešní noci
tajemná a honosná
cesta se spřežením bílých koní
zlatem pobitá
alej mramorových sloupů,
všude růžové květy a myrta
...pro žebráka, co natahuje ruku -
ruku mladou, s dlaní krásnou,
s čárou života pevnou a hlubokou
...kdo takovou má !
Z jeho krve vyrůstá strom
o tisíci fontánách živé vody.
Je tu vůně,
kterou znám
ze včerejšího večera :
sedím na královském trůnu
a ty přede mnou s žezlem, jablkem a korunou na svém klíně.
krev ze které vyroste strom, nebyla prolita zbytečně.
Nádherná báseň.. Trochu pozdě jsem se k ní vrátil, ale pár slovíček si neodpustím. I když u takhle dobrého díla je jen velmi těžké napsat něco nefrázovitého.
Nádherná báseň.. Trochu pozdě jsem se k ní vrátil, ale pár slovíček si neodpustím. I když u takhle dobrého díla je jen velmi těžké napsat něco nefrázovitého.
Protože utrpení je neokázalé, protože naděje se otevírá až na samém konci a protože tam ta síla je !!! Je to spasení - a to je obrovská síla (a téma !).
Koukám na to s otevřenou pusou, čtu to a opravdu vnímám každé slovo každého verše. Cítím, že to nechápu, ale stejně se mi to moc líbí. Proč to na mě tak působí?