Starý strom

Jak starý opuštěný strom, co v poli stojí,
cítím se dnes,  po letech plných života.
Jak na podzim, když strom své listí ztrácí,
začíná mě trápit samota.

Listí zvolna opadává . . . kmen holý zdá se . .
Větve jeho suchem křehnou,
                      mízy zvolna ubývá …
Kdo napojí kořeny staré, vetché . . .
Vláha postupně se ztrácí,
                      po kapičkách stále uniká….

Jak suchý strom, co v poli stojí
i já na dávnou svěžest vzpomínám…
A vzpomínky? 
Ty někdy bolí . . .
Zvláště když se podzim loučí
a vláda zimy, 
                     krok za krokem začíná.

Čas chvátá . . .

Strom smuten v poli stojí . . .
Kde jsou ty doby,
                    kdy vláhy bylo stále dost,
                    kdy zelenalo svěží listí,
                    kdy kořen vláhu nenasytně pil,
                    kdy strom byl hýčkán sluncem, větrem….
V těch dobách strom v rozpuku žil…
V těch dobách byl všem pro radost.

Čas chvátá . . . 

Strom dnes stále v poli stojí . .
Je bez listí, je bez mízy, je bez vláhy . . .   
Usychá . . .

Nikdo ho již nenapojí,
                    ač rád by i dnes vláhu pil . .
A třeba pak i ve vzpomínkách
                    cítil sladkou rozkoš mládí,
                    dávných,
                           dávných vlahých chvil.

Čas chvátá . . .   

A já se suchým stromem v poli cítím,
                    co doušky plnými by vláhu pil . . .
Z poháru mládí . . . vy lásky moje . . .
Z nektaru rozkoše a touhy . . .            
                    Jak strom za dávných vlahých chvil  . . .
Ne, ani mně nektaru již není dáno . . .

Čas chvátá, letí,  neúprosný je….           

Srdce mé by novou míza neuneslo
a v  přívalu té svěží jarní vláhy,
                     bych se asi utopil . . .

A tak místo plných doušků žízním . . .                                                
Stará míza po kapkách se ztrácí . . .                                                           
Cítím, jak každým dnem vysychám.                       

Ve stálé žízni osamocen čekám . . . 
Zázraky se nedějí !
Osamocen . . .
Jak suchý strom čekám . . .

Tiše čekám na chvíli, 
          kdy chvátající čas,                                                  
kdysi tak statný plodný strom,            
         po zelené louce života
nakonec svým svěžím větrem rozptýlí.