Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJust little bit of sadnees.
09. 09. 1999
0
0
2835
Autor
slavek
Na šedém oparu vyvstávají vzpomínky.
Vzpomínky na doby radosti bez temna.
Na cestu rybníkem, děravé holínky,
Na žhavá obětí první lásky, jež byla upřímná.
Na bolest prvních dlouhých pádů z výšek.
Čím výše došel jsi, delší je pád.
Kousnutí smrtelné od vzteklých lišek,
víc bolí když zradí Tě ten co máš rád.
Vzpomínka na první beznaděj.
Ležíš na zádech, a koukáš do stropu.
Ačkoli místa máš na světě habaděj,
chceš malý ostrůvek, dostáváš Evropu...
Sedět na tom ostrůvku, sledovat vodu.
Být zcela sám, bez lidí.
Na věky stranit se, lidského rodu,
než mrtvé tělo tvé, vlna odklidí.
Doufáš, že samota zabíjí rychle.
Bez hlesu utichne i duše tvá.
Život je šedívá, beztvará krychle,
která se trpí a ne prožívá.
Možná, že přijede, loď s Tvojí láskou.
Přijede dřív, než ztratíš cit.
Bůh Ti však přkryje oči tvé páskou,
připravit zbraně, zamířit.....
Slávku, pěkných vzpomínek je dost, jenom je nesmíš stále zaskládávat těmi špatnými, ty rovnou zapomínej !!! Jsi opravdu beznadějně svůj.
B.Ezejmenij
12. 09. 1999Děkuji, děkuji za bolest
jenž slebost prozradila
Děkuji děkuji za nezdar
jež zdokonalí díla
-..... Kryl, vždyť to znáš
za slzy, za slzy děkuji, ty naučí mne citu, živým již, živým již žalují, a křičí po soucitu, děkuji...
prožít a netrpět ... nežít a protrpět...netrpět a nežít...protrpět a prosnít...
první beznaděj? nevím.. Bylo mi asi patnáct nebo šestnáct... Vlastně ne, bylo to ještě dřív....