Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seta má dra mat a
26. 03. 2006
1
0
1334
Autor
Open
ÚVOD neboli TEZE je druhý plán, který můžete a nemusíte přijmout, protože text, který po něm následuje, můžete konzumovat i bez něj. Tedy: 1. Podle knihy Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii je odpověď na „otázku života vesmíru a vůbec“ 42. 2. Není však známá otázka. Proto byla zkonstruována zeměkoule, aby její obyvatelé – lidé – tuto „otázku života vesmíru a vůbec“ vyprodukovali. 3. Premisou podstatnou pro následující text je, že člověka stvořily bytosti mající v pozemské struktuře času a prostoru výčnělky, které vypadají jako bílé myši. 4. Lidstvo o tom všem samozřejmě nemá nic vědět.
Odcházím z pracovní schůze divadla lidí bez domova. Stoupám běžnou panelákovou chodbou ze suterénu do přízemí, tedy chci stoupat, ale asi tak na 7. a 8. schodě odspoda vidím bílé myšky. Pak probíhá vnitřní diskuse týkající se mého vztahu k látkám narušujícím správný chod mozku. Nic jsem nepožila, tak se ze mě možná stává blázen, dedukuji. No nazdar! Abych zjistila, zda-li jsou mé halucinace nejen vizuální, ale i taktilní, tak se jich zkouším lehce dotknout. UÁÁÁ. Jsou taktilní. Diagnóza: mikrozoopsie. Beru je za ocásky - visí hlavou dolů a podle temperamentu sebou mrskají.
Začíná mi docházet, že v Bohnicích na uzavřeném oddělení zatím nemám co pohledávat. Přece jen vypadají dost skutečně. Prostě utekly někomu z domu. Nebo si je nějaký herec bezdomovec přinesl nechtě s sebou ze svého squattu? Vlezly mu do kapsy, když spal a použily ho jako dopravní prostředek do teplejších krajin. Vracím se s nimi do schůzovní pracovní místnosti. Tam mi spolupracovníci potvrdí jejich skutečnou existenci. Navíc najdou lahvičku od kávy, v které se dají přepravovat a natrhané papíry, aby se měly měkce a teple. Nejspíš utekly někomu z domu, zkusím první dveře v přízemí naproti schodům nálezu.
Otevírá mi mladík. Připadám si jako obchodnice s teplou vodou.
"Dobrý den, našla jsem tu na schodech dvě bílé myšky. Nejsou vaše?"
Mladík vypadá, že hledá skrytou kameru, nenuceně se usmívá. Když kameru nenajde, tak si prohlíží mě. Asi nevypadám dost divně na to, aby rovnou zabouchl dveře, tak mi odpovídá.
"My žádný myšky nemáme."
Už se do toho mísí jeho vrstevník vynořivší se mu za zády:
"V 5. patře Záhorákovi měli hada, něčím ho museli krmit, zeptejte se tam. Měli tam úplný ZOO!"
Hada?! Tomu je nedám! říkám si v hlavě. Nahlas řeknu:
"To by měly dlouhou cestu, to by snad musely přijet výtahem."
Myši skáčou v lahvi, chlapci se smějí, já se směji, jedu výtahem do 5. patra a zvoním.
Paní kolem čtyřicítky přede mnou couvá, když se ptám, jestli jsou myšky jejich a vykládám, že mě sem poslali z prvního. Malí kluci kolem ní se smějí a dívají jinam. Vypadají podezřele, nicméně svorně tvrdí, že myšky dřív měli, ale teď už nemají. Posílají mě do prvního patra k Hanušovým. Ti už mi neřeknou, kdo by ještě mohl mít v domě myšky, ale dají mi tip jak je pěstovat. Nedá se svítit, jsou moje.
Myší byt a stravu seženu snadno a na druhý den s námi myši slaví Vánoce. Jsou to dárky, které si našly mě. Ony dostanou hadici od vysavače, která jim má simulovat chodby. Přijmou ji. Na místo, kde byla televize, postavíme s partnerem klec a nadšeně pozorujeme reality show "Myši v akci". Když jeden z nás dělá něco jiného, druhý mu sděluje novinky: "Klokan žere svůj bobek", "Opička visí ze stropu za ocásek" a tak podobně. Jen se nemůžeme dohodnout, jakého jsou pohlaví. "Zase se koušou" nebo "Spí namačkaní jeden na druhého" hlásí partner. Nervózně usoudíme, že budou páreček. Co budeme dělat s mladými? Dáme je do zverimexu, budeme je lovit za skříní, nebo si na to půjčíme od sousedů kočku?
Dva týdny nato změní Opička jméno na Macatou, a k její submisivní povaze, při které po sobě nechá Klokana šlapat, jí přibude velké bříško. O pár dnů později se celá klepe, přerývaně dýchá, vypadá nemocně. Vypadá čím dál hůř. To jí nebrání v tom, provádět akrobacie, podle kterých dostala jméno. Při jednom saltu mortale si všimnu, že jí z otvoru, před tím bobkovým, něco bílého a růžového čouhá. Rodí? Když to tam má už několik hodin, tak obvolávám záchranky malých zvířátek. Dostanu termín v 16 hodin 30. O hodinu dřív jdu myšku nabrat do zavařovačky s pilinami, že půjdem za doktorem a ona je nacpaná v mezeře mezi lahví a hadicí v kleci. A je tuhá. A studená. Tedy mrtvá. UÁÁÁ.
Tak mám po půlce halucinace. A ona po životě. K čemu to všechno bylo? Tak nakrátko? Potká se teď s mými drahými zesnulými, nebo zvířecí život končí jinak? Ti Indové byli komplexnější a milosrdnější než křesťané, když vymysleli věčný koloběh životů. Na co je to všechno, žít a umřít - nemá-li to delšího než fyzického trvání? I ta otázka sama mi přijde nesmyslná, není-li na ní možná odpověď. Jestli nás někdo stvořil, tak tohle hrubě nedomyslel. Tak jsem k Vánocům namísto halucinací dostala otázku po smrti a smyslu života.