Pravda o Popelce

Pohádka o Popelce dopadla zřejmě nejhůře, co se týče množství a velikosti nepravd a smyšlenek. Tento příběh, předkládaný našim dětem klasiky, je překroucený takřka celý. Zjistit pravdu právě o tomto případu, byla zřejmě nejnáročnější práce ze všech mých bádání. Zde je tedy výsledek.

Středně zámožný soukromý zemědělec, v tehdejší terminologii statkář, žije sám se svojí dcerou Popelkou. To nebyla žádná její přezdívka, ale docela normální jméno, zvláště v té době, ale i později ( vzpomeňme na kolegyni Biliánovou). Statkář měl sice služebnictvo, ale chtěl, aby o domácnost se mu starala ženská a jeho srdci blízká ruka. Popelka ho v tomto směru značně zklamala. Nedá se říci, že by byla přímo líná, ale nejraději se věnovala zvířatům, ráda se starala o parádu a práce v domácnosti jí vůbec nevoněla. Když otec přišel z pole-role domů a našel ve škopku špinavé nádobí, postele neustlané a kamna vychladlá, opatrně zaskřípal mírně paradentózním chrupem a vyrukoval na Popelku. Marně jí však nadával do nemrcouchů, cumplíd a cumplochů. I nějaký ten pleskavý projev fyzického násilí měl jen velice krátkodobý účinek. Za pár dnů Popelka, i přes přesně vydané příkazy, po celý den zase jezdila na koni, běhala po louce se psem, hrála si s dalšími zvířaty nebo si zkoušela před zrcadlem šatstvo po mamince. Statkář se tedy rozhodl, že se znovu ožení. Byl to sice sňatek z rozumu, ale dalo se říct, že vyšel. Jeho manželka, chudá chalupnice, si přivedla, jako jediný majetek, svoji dceru Holynu (možná ještě podivnější jméno) a byla svému muži vděčná, že ve středním věku si bude moci žít klidně a bez existenčních starostí a dcera má zajištěnou budoucnost. Starala se tedy vzorně o domácnost a Holyna jí pilně pomáhala. Statkář měl konečně pravidelně doma uklizeno, navařeno a prádlo čisté a voňavé. Popelce nastálý stav věcí také vyhovoval. Nikdo ji už tolik netlačil do nenáviděných domácích prací a mohla se bez obav věnovat svým zálibám. Žili si tedy všichni klidně až do doby, kdy holkám přešla puberta a začala se jim zapalovat lýtka. Nyní měly cukání zjistit cosi víc o anatomických rozdílech mezi mužem a ženou. Na rozdíl od Holyny, která měla skromné požadavky a stačil jí čeledín na seníku, Popelka snila o princi v kočáře. Díky tomu také zůstávala stále pannou. Pravdivou pasáží klasické pohádky je, že se v královském letním sídle konal ples, kde si princ měl vybrat nevěstu. Důvodem ovšem bylo to, že král se již nemínil dívat, jak princ prohání kdejakou sukni u dvora a měl už plné zuby nářků a stížností šlechticů ohledně obtěžování jejich manželek. To byl pravý důvod, proč chtěl prince oženit! Když se Popelka dozvěděla, že na ples může přijít každá svobodná dívka z království, okamžitě se této příležitosti chopila. Nedoufala sice ihned, že by ulovila přímo prince, ale věřila, že nějaký zazobaný šlechtic jí určitě padne do tenat. Je pravda, že hezká na to byla dost, jen ručičky jí šly od práce a v hlavě, kromě parády a zábavy, o mnoho víc neměla. Zkrátka vhodná abonentka pro nějakého feudálního hejska! Popelka zapojila do příprav na ples celou rodinu a nic jí nebylo dost dobré! Zde popisuje pohádka situaci zcela opačně od pravdy! Konečně nastal ten kýžený večer a matka s oběma dcerami odjela na zámek. Otec zůstal doma s tím, že na nějaké trdlování on už není a těmi šlechtickými blafy by si jen zkazil žaludek! Doma že si dá v klidu ovar s křenem a domácím chlebem! V zámku byla Popelka ve svém živlu! Očima přejížděla jednoho vyšňořeného mladíka po druhém a zároveň s nelibostí sledovala případnou konkurenci. Je pravda, že se svými zdravými tvářemi a pletí, vypadala mezi šlechtickými uhynulkami opravdu jak růžička mezi trním! To ostatně Holyna také, ale ta myslela na svého čeledína a nedrala se do popředí jako Popelka. Ta, po spatření prince, si řekla, že za pokus nic nedá a proč nezkusit urvat hned metu nejvyšší. Jakmile byla tedy vyhlášena dámská volenka, vrhla se směrem k princi jak hladový vlčák do kuchyně! Tu podrazila sokyni nohy, jinou nabrala loktem na solar, další přišlápla dlouhé šaty, čímž zapříčinila první striptýz v této lokalitě a výsledkem skutečně bylo její naprosté vítězství. Stála před princem! Ten ani nic nenamítal, protože popelka se mu skutečně líbila. V prodělané skrumáži jí tvářičky ještě více zčervenaly a oči se jí blýskaly radostí z výhry. Holka k nakousnutí! Co vše si při tanci řekli, není známo. Výsledkem však byla skutečnost, že princ chodil tančit téměř výhradně s ní a o půlnoční přestávce se ti dva někam vytratili. Pravdou je, že popelka na plese o cosi přišla. Ale střevíček to rozhodně nebyl! Zde prudérní autoři příběh zcela překopali! Dále je třeba uvést na pravou míru několik vžitých nesmyslů! Nevím, proč by měl princ Popelku složitě hledat, když se při tanci vzájemně představili, jak to vyžaduje nejen bontón, ale i slušnost! Žádnou masku ani závoj Popelka neměla, neboť to nebyl maškarní ples. Ale i kdyby měla, princ by jí ho sundal stejně, jako ostatní oděv! S tím střevíčkem je to už naprostá fikce, neboť Popelka, jako normální vesnická holka, měla také úplně normální velikost nohy a její střevíček by padl spoustě dalších dívek! Tyto informace jsou jen tak na okraj a na vysvětlení některých pasáží z knih, jinak jsou zhola zbytečné, protože Popelka se po plese s princem stejně dál normálně vídala. I on totiž našel zalíbení ve sbližování se zdravou a náruživou holkou! To bylo přece jen něco jiného, než ty uvzdychané bledulky ze zámků a hradů! Když však byly následky plesu na Popelce již viditelné, nedalo se nic dělat a začala se chystat svatba. Princ docela normálně přišel požádat o její ruku a také ji bez problémů dostal. Popelce se tak splnilo její dávné přání, provdala se za prince a tatík si oddychl. Vlastně oba dva tatíci! Popelčin otec se stal královským dodavatelem ekologických potravin a Holyna si vzala svého čeledína s tím, že jednou statek povedou oni. Princ rovněž po nějaké době převzal žezlo po svém otci, společně s Popelkou utiskovali poddané a žili spokojeně až do smrti! Taková je tedy pravda o Popelce!

---