SPÁNEK V SLZÁCH MLÁDÍ

SPÁNEK V SLZÁCH MLÁDÍ

Když, příteli můj, objímáš mne,

ve spánku svého kraje,

kdy ruka tvá se v stisku rve

k hrobu tvého taje.

Kdy pláču ze spánku,

který probouzí mne.

Nemoha ani v křeči své dlaně

říci, že osamělost jen tvá je.

Mám tě rád, můj krásný sne,

jenž nechce se krást k mé truhle,

kdy vášnivě miluji tě,

má nejkrásnější ženo.

Sto nejsem odporovat tvému staletému:

„Jen si mne pohlaď, když má nedůvěra tvou lásku hladí.“

Však neznaje zrady,

skon mých citů

boj se srdcem svádí.

Dav těch vládců,

jenž pádí do svárů

tvých zpytovaných svědomí

si snad už provždy podrobí

ten šleh mé lásky,

která vykřičí

tu poslední křeč

v mé beznadějné

poslední ráně,

jež pohladí tvé

zdůrazněné řasy

mých tajných přání.