Čas

Čas

Už mnoho  jar a zim proběhlo v čase mém,
co už i šedivý vlas nadělil ten čas na skráně mé!
Jaká to rýha na tváři a čele mém je dnes,
po tom čase, co měří všem správně a spravedlivě všem.

Co srdce zatoužilo lásky nést, to lidská touha,
co i v myšlenkách a rukou svou dokázala zbudovat
hnízdečko pro sebe a pokolení své!
To vše v čase žití, co se v touze nese po generace,
a moudrost předků, jako když v genech se přenáší
v tom  nekonečném životním čase.

Jak lehce člověk posuzuje, ale ten čas vždy změní
nakonec každé rozhodnutí v čase člověče v tvém!
Jak lehce se necháš ošálit zlatým pozlátkem člověče,
co lidské oko zahlédne v tom přítomném čase,
ale jen vždy čas přec pravdu ukáže,
co přináší v novém a vždy po roce v novém a novém roce.
A to vždy, nakonec pravdu v celé své nahotě
v očích tvých nakonec odkryje – člověče !

                                                                              Poutníček